Při kafi jsem chemikovi připomněla skoro čtyři roky starý slib, že venku ve zdi udělá výklenek pro anděla. Je hezky, maltu bude mít namíchanou páč omítá zeď v budoucí garáži co buduje v kravíně, nejvyšší čas slib splnit. Začal jako obvykle. Má moc práce s jinýma věcma, na tohle mu fakt čas nevyjde, z omítky se zdít nedá, sliby se maj plnit hlavně o vánocích... Nesnáším Ledeckého. Taky mohl napsat inspirativnější text, třeba že sliby se mají plnit neprodleně. Na můj povzdech, že se toho výklenku nejspíš ani nedožiju, při tom jak mi způsobuje jeden infarkt za druhým, že nevím, proč jsem se vůbec vdávala, když chemik nechce pro moji maličkost udělat ani takovou drobnost, se ze strany chemika ozvalo, proč jsi si raději nevzala Pištu Huftnágla...
Alespoň něco se mi v prvním čtvrtletí povedlo. Super nákupy staré veteše. Kromě ručních prací a zahradničení moje obr hobby. Gauč do obýváku za 2500, dva super přehozy na postele a velký ubrus ve stejném provedení 800 a to prosím včetně poštovného, křeslo sice bez čalounů ale krása s nádherou dohromady 1500 a paní mi ho dovezla až do domu.  Kousek staré záclonky a andílky za 350, křišťálový lustr buď do ložnice nebo na chodbu výminku za 800, a další lustr za dvanáct stovek. Ten bude venku, místo žárovek v něm budou svítit svíčky. Nekupte ty krámy za ty prachy, že jo. A všechno to zaplatil chemik bez řečí a poznámek. Což je divné. Chvilku jsem z toho byla celá nesvá. Než jsem zjistila, že se mými schopnostmi najít hezké kousky za prima cenu chlubí známým. Nakonec můžu být ráda, že ho mám, dobře jsem se vdala, i přes ty infarkty které mi pravidelně způsobuje, míním si ho nechat navždy.

Tady i s modelkou.

Křeslo bude na chodbě výminku, jen koupím molitan a omotám ho nějakým vhodným hadrem.

Koupila jsem jen gauč, křesla jsou stále v prodejně k mání.