sobota 5. prosince 2015

Psáno pro Berušky

Ahoj Berušky. Domů jsme dorazili pozdě, tak píšu až teď, po půlnoci. Jak víte, byla jsem na krátké návštěvě u Danky. Popsala vám to špatně. Nepřijeli jsme Mazlíkem, páč Mazlík je marod, ale domácího "Miláškem". A návštěva nebyla "milá" ale hrozně ukecaná, za což se dodatečně omlouvám. Domácímu jsem před cestou nahlásila, že jedeme pro sťopku s listem monstery a k autu jsem dotáhla květináč s krásnou rostlinou co by v krámě stála majlant a co se do auta ani pomalu nevešla. Už jsem si myslela, že budu muset chemika nechat na místě abych s kytkou mohla odjet. Nakonec se vešel jak chemik, tak kytka a já se také vmáčkla. Což je při mých proporcích docela zázrak. Ovšem je čas předvánoční a o zázraky není nouze. U Danky je nazdobeno, útulno a její Romek je zdvořilý gentleman. Zbytek dopoledne jsme strávili u babi. Je možné, že jsme ji svojí návštěvou udělali i radost. Kdo ví.
Aby chemik prožil den plný vzrušení a dobrodružství, vydali jsme se z jižní Moravy zpět na Moravu severní. Ač je každá Morava zeměpisně na jiné světové straně, počasí tam i u nás na severu bylo stejné. Skorojaro. Při jízdě jsem pociťovala mírné vzrušení, poněvadž při odjezdu od babi chemik prohlásil, že "Milášek" má prázdnou nádrž. Ovšem natankovat odmítl, takže celou cestu do Ostavy jsem čekala, kdy auto škytne, odříhne si a nechá nás stát uprostřed dálnice. Má nervozita stoupala s ujetými kilometry. Když jsem si ještě vzpomněla, že onehdá chemik hlásil, že na  dálnici má "Milášek" větší spotřebu, už jsem se viděla jak tlačím chemika sedícího za volantem vyprahlého "Miláška" až k první benzince. "Milášek" je zjevně charakter a k benzince dojel vlastními silami. A jako by mě dobře znal, dojel k benzince odkud byl vidět krám s nápisem "Jitona".  Chemik měl evidentně špatné svědomí a dobrovolně se mnou jitoňáckou prodejnu navštívil. Tím se naprosto vyčerpal a další krám s nábytkem, Ikeu, už navštívit odmítl. Jeho škoda. Prý tam teď před vánocema šílí davy, mohl se ke mě vinout. Nebyla bych proti. Takhle ani neví o co přišel. Do Hornbachu už jel s plnou nádrží a otevřenou myslí. No teda hlavně věděl, že tam mě courat nebaví a jedeme tam za účelem pořídit nová světýlka na korejku ve dvorku. Až doma zjistil, že velikost korejky podcenil a světýlka nestačí. Nabídl mi, že já jsem  růstu nízkého, na mě že by světýlek bylo dost. Jeho nabídku jsem musela s díky odmítnout. Ne že by se mi příčilo nosit na sobě vánoční světýlka, jsem pro každou srandu a návdavkem i vánoční nadšenec, ovšem roční období a mrazivé noci nevyhovují mému naturelu. Jak mě zebou nožičky a brýle přimrzají k nosu, odmítám dělat náhradní vánoční strom i kdyby mi chemik celou noc  pouštěl na dvorek koledy...


Tak šel čas ...






2 komentáře:

  1. Nadi moc děkuji za krásný příspěvek. V blázinci jaký prožívám, jsem se nádherně zasmála představě, jak děláš náhradu stromečku se světýlky. Přeji ti krásné pohodové adventní dny. Rija

    OdpovědětVymazat
  2. Rijo jsem moc ráda že tě mé povídání pobavilo. Díky.

    OdpovědětVymazat