sobota 21. června 2014

Titulek by mohl znít "Úplně blbá skoroblondýna spravuje gatě". Ale nebudu na sebe zase tak přísná. Pračka doprala, sušička usušila a já do nich vklouzla jako po másle. Což mě hodně udivilo, protože před praním mi byly docela fest. Že by se mi po pár dnech, kdy jsem je nenosila, vytvarovala postava kýženým směrem, tedy konečně tím správným směrem a to dolů? Pak mi došlo, že jen v džínových legínách prdla guma. Zklamaná jsem se doploužila k šicímu stroji, který mě nenávidí a vytáhla náhradní gumu. Byla moc široká. No široká. Jak se to vezme. Byla by akorát, kdyby v pase stávající guma nebyla třikrát přešitá vždycky asi centimetr a něco od sebe. Tím jsem taky zjistila, že guma neprdla, ale vytahala se. Párat to a vytahovat ji teda nebudu. Byla by to šichta na celý den a ještě i noční přesčas. To bych raději šila cirkusový stan. Do práce jsem si tedy musela obléct rifle, které mě všude tlačí. Tím se mi definitivně potvrdilo že jsem skutečně nezhubla, ba právě naopak. No na váhu si nestoupnu, stoupl by mi tlak a to nepotřebuju. I tak se cítím dostatečně mizerně. V krámě jsem snad ani nedýchala, jak gatě tlačily. Musím si koupit ještě jedny, dvoje  rifle o číslo dvě větší, nehodlám dělat mučednici pokaždé, když mi prdne v pase guma. Chemik snad tento mimořádný výdaj vydýchá. Guma kterou jsem přivlekla z krámku taky nepasovala. Taky byla široká. Ale míň široká než ta první a gatě jsem nutně potřebovala. Nebudu se zítra zase týrat v těch, ze kterých ani elastan nedokáže udělat kalhoty pohodlné, netlačící a nepřipomínající neopren.
První fáze spočívala v tom, udělat v pase do textilu dírku. No dírku. I když jsem měla nůžky na manikůru, protože jiné jsem v baráku nesehnala, vytvořila se spíš díra. Ale mělo to výhodu,  zicherka tam vklouzla jak po másle. Zicherka ano, guma ne. Ta stávkovala a ne a ne ji do díry zatlačit. Zastrkala jsem ji tam koncem háčku. Nechtěla mrcha, ale musela. Po čtyřech pracně vybojovaných centimetrech se v tunýlku otevřela zicherka. Dopředu to nešlo a zpátky se jí taky nechtělo. Vystřihla jsem další díru, abych mohla zicherku znovu zapnout. Posunula jsem se o pár centimetrů a narazily jsme, já a zicherka, na první šev. Samozřejmě byl prošitý skrz. Vytvořila jsem třetí díru. Po dalším otevření se zicherky vznikla díra čtvrtá a následně po naražení na skrz prošitý šev díra pátá. Na šev jsme narazily ještě dvakrát a zicherka se rozepla taky dvakrát. Suma sumárum v pase vzniklo devět děr, které jsem následně musela všechny zašít, včetně obou konců gumy. Kdybych nebyla líná a ty tři řady nití v pase vypárala, vytáhla starou gumu, zašila to a tím vytvořila tunýlek, do kterého bych v pohodě gumu natáhla, zabralo by to cca dvacet minut. Takhle jsem se s tím babrala dobrou hodinu.
Pamatuju dobu, kdy výrobci textilu své zákazníky hýčkali a v pasech byly pořádné tunely i s dírkou na protažení náhradní gumy. Jedna moje postarší stálá kredenciózní zákaznice, přibližně můj ročník a váha, mi poradila. Do všech prďáků našila tunýlky z bavlněné lemovky. Guma se jimi provleče raz dva. Nejspíš ji budu brzy následovat. Nač vyhazovat zánovní spoďáry, když je tak jednoduché řešení...


Žádné komentáře:

Okomentovat