úterý 8. července 2014

Po několika dnech úmorného vedra konečně k večeru sprchlo. Drobně, zahradnicky. Na poslední chvíli jsem stihla ostříhat levanduli. Pořád jsem s tím otálela, bylo mi líto včel, čmeláků a motýlů, kterých bylo na levanduli každý den plno.Měla jsem jí plnou náruč, čmeláci ji na poslední cestě před sušením doprovázeli až ke dveřím.
Jsem už druhý týden doma. Ne že bych se nudila, ale nějak nemám nikde stání. Já snad vytáhnu šicí stroj a začnu šít. I když šicí stroj se ke mě pořád chová jako mrcha. Chemik potřeboval zašít kraťasy (nechápu, proč si nevzal jiné a trval na tom, že potřebuje zrovna ty rozpárané). Kupodivu se mi podařilo mašinu vytáhnout ze stolu aniž by se vzpouzela. Už jsem si myslela, že dostala rozum. Kdepak, hned při první příležitosti mi ukázala, kdo má navrch. To co udělala se spodními nitěmi, to by mohlo jít na výstavu moderního umění. A to jsem jí slibovala, že spolu budeme šít krásná srdíčka z růžičkované látky a já je naplním usušenou levandulí...







Žádné komentáře:

Okomentovat