Připadám si jak Meg Ryan ve filmu Láska přes internet, když zavírala své knihkupectví. Ovšem taková notně časem semletá Meg Ryan. Už vím, jak se takový člověk cítí. Trocha smutku, nostalgie a zklamání. Včera jsem naposledy otočila klíčem ve dveřích svého krámku. Je hotovo. Po bezmála dvaceti letech. Konec, end, fin ... Mohu jen dodat Hasta la vista.
Teď jsem zaměstnancem chemika. A doufám, že po dvaceti letech konečně  budu dostávat výplatu. Celé odpoledne se nic nedělo. Večer začal druhý fotbalový zápas mistrovství světa. Chemik zasedl k TV, já k PC. Máme to hezky rozděleno. Ale to by nesměl být chemik, aby si v poločase nevzpomněl, že jsem od dnešního dne vlastně jeho zaměstnanec a je třeba mě zaúkolovat. Vzhledem k tomu, že jsem kdysi bývala "kancelářská krysa", pověřil mě přepisem nějaké smlouvy. Dlouhé smlouvy. Po dvaceti minutách se přišel zeptat, jestli jsem hotová. Kolem jedenácté večer jsem hotová vždycky, to by měl po více jak čtvrtstoletí manželství vědět. Odpovědi se mu dostalo vzápětí. Nejsem skener. A jako střední třída si vyprošuju ze strany kapitalisty noční práci a večerní přesčasy. Taky jsem indisponována, v této době už většinou spím v obýváku u TV. Prsty na klávesnici se mi proto pletou jeden přes druhý, prstoklad není dokonalý, tudíž dělám překlepy a vůbec se mi už nechce psát, chci spát. Chemik kapitalista poznamenal, že s takovou ten kapitalismus u nás doma nevybudujeme, ale pro klid v rodině tedy připustí, zcela vyjímečně, ať si na to nezvykám, opuštění pracoviště. Mám jeho svolení. Můžu do peří. Je očividné, že začátek mojí nové kariéry sekterářky, fakturantky, telefonistky, skladníka nebude lehký. Musím si dobře promyslet své požadavky, vyjednat dobré platové podmínky a případně založit odbory. I když na založení odborů je mě málo. Jedině že bych byla uznána jako dva. Postavu na to mám ...

A to jsem si myslela, že odteď budu mít takovéhle leháro. No kdo by to nebral.