Tohle počasí je tak unavené, že unavilo celou kočičí posádku, oba pejsky a já taky nejsem žádný svižník. Ba právě naopak. Brzo budu muset pořídit holínky, abych si mohla zahradu alespoň projít. Růže opršené, všechno podmáčené, tráva čvachtající. Podruhé plodící maliny plesniví přímo na větvích. Alespoň že ta naše čtyři jablíčka se nalívají. Ještě trochu barvičky a budeme sklízet.
Čas se vleče, pomalu navlíkám dny jako korálky a počítám, jak daleko je do vánoc. Krátí se to jako se krátí den. Courám po internetu a hledám inspirace, teď už vánoční. Vzpomínám, jak jsme měli před otevřením krámku ve městě. Vydali jsme se tenkrát s chemikem do Vsetína. Do Irisy. Fabriky na vánoční ozdoby, na baňky. Poprvé jsme tenkrát zjistili, že objednávky na vánoční zboží se dělají na jaře. I tak jsme přivezli moc krásných ozdob. Od té doby uplynulo hodně vody. Dnes v supermarketech a všech dalších "marketech" najdete mikulášské figurky už v září, hodně před dušičkama jsou v krámech "Vánoce". Začátkem října nás v televizi přesvědčují, že začal předvánoční stres. A děti od ráno do večera masírují reklamy, co by si měli přát v lepším případě od Ježíška, v tom horším od Santa Klause. Jsem staromilec. Na našeho Ježíška nedám dopustit. Na předvánoční stres kašlu. Vánoční zboží jsem ve svém krámku dávala na pult po všech svatých. Přišlo mi neuctivé a neslušné myslet o dušičkách na vánoce. Krámek už nemám od července. Občas se mi stýská. Po klidu na ruční práce, po lidech co si přišli třeba jen tak popovídat. Snad se brzy dočkám krámku ve výminku. Uspěchat to ale nechci. Bude to krámek vymazlený, to chvilku trvá a taky musím šetřit chemika, jeho záda mi dělají starosti ...
Fotky z dnešní opršené zahrady.
Zahrada v odstínech šedi. Miluju hodně věcí, jedna z nich, pavučiny upředené v jehličí s perličkami rosy či kapkami deště.
Žádné komentáře:
Okomentovat