Nejspíš počínající stařecká demence mě každé pondělní ráno donutí vytáhnout zpod almárky váhu, stoupnout na ni a skoro omdlít. Znáte určitě písničku Hádala se duše s tělem. Mě se hádá duše s tělem každé pondělní ráno po tristním zjištění, že léto se snížením mé váhy neudělalo vůbec nic. Ba právě naopak. A to jsem na ně tolik spoléhala. Pomalu ale jistě se blížím k váze chemika, a to je nejmíň o hlavu vyšší než já. Jestli už jsem nedala rekord a nevážím víc než on. Jestli to tak bude pokračovat, s počínající zimou ze mě bude koule. Mělo by to jednu výhodu, když spadnu, tak se neuhodím. Jen se odkutálím kousek dál. Ovšem kdo by mě zvedl. Sama bych to nezvládla a chemik je chabrus na záda. Synek se doma nejspíš bude vyskytovat sporadicky. Nejspíš bych se musela zimovat na místě pádu a chemik by mi nosil proviant, tak jako v povídce pana Šimka blahé paměti.
Poslední dobou přemýšlím, co s tím. Něco bych mohla shodit, když se nechám u holiče ostříhat na krátko. Taky bych si mohla nechat udělat odlehčené brejle. Rotoped, švihadlo ani zábradlí se neosvědčili. Ovšem je možné, že jsem to tenkrát vzala za špatný konec. Nejspíš dám rotopedu ještě jednu šanci. Nejdřív mu sdělím, že když nezhubnu, půjde z domu. Pak hrábnu do koše a vytáhnu CD Kelly Familly. Uvažovala jsem sice o něčem hrdinsky znějícím, třeba Alexandrovcích, ale to by nejspíš rotoped nevyvinul žádnou rychlost. Táhlé ruské hrdinně znějící dumky jsem tedy zamítla. Jediná písnička na kterou by se dalo šlapat rychleji je Kaťuša. Petr Nagy se taky neosvědčil, jazzové album Armstronga je pomalé.V podstatě všechna muzika, kterou na CD mám, se vleče jako šnek. Celá já. Taky rychlý pohyb neudělám. Nu což, zítra je pondělí. Uvidím, jestli je váha pořád "pokažená". To se ještě ukáže, jestli duše zvítězí na hmotou. Jakože musí, protože jsem ze skříně vytáhla šik kostýmek velikosti 44, který si chci obléct příští rok na synovu promoci. Nejspíš k rotopedu přidám i trochu modlení ...

U nás doma začalo dnešním ránem topná sezóna. A teplo domácího krbu jednoho hooodně unaví.

V týdnu jsme měli na dvorku návštěvníka. Čertík Bertík z něj byl hodně hysterický. No alespoň ho nedotáhl domů, jako to udělal předloni na podzim. Vlítl tenkrát do obýváku jako uragán a něco vyplivl pod konferák. Ježka. Živého.