úterý 3. února 2015

Tak jsem v týhle rodině  čtvrtý den. Už včera začala panička přesvědčovat pánička, že jsem škodlivina, pro kterou zatím v Mendělejevově tabulce není značka  a protože je vysokoškolsky vzdělaný právě v tomto oboru, je na něm aby ji našel a obdržel Nobelovu cenu za vědu a výzkum. Aby prý konečně byli bohatí a mohli zaplatit za půl roku účet za vodu, protože takové plýtvání vodou jako je v domácnosti teď, to ještě nezažila. Tvrdí, že kdyby doma měli afrického hrocha, tolik vody by nebylo potřeba. Kecá a páníček se mě hned zastal. Je prý dobře, že se rád cachtám v míse s vodou toho druhého teriéra, co si se mnou nechce hrát a pořád přede mnou zdrhá. Dokonce na mě už zavrčel. Dědek jeden nerudný. Do té vody opravdu pokaždé vlítnu jen z toho důvodu, že místo pořádného trávníku mají v kuchyni na zemi blbou dlažbu na které se špatně brzdí. No a když už do té vody vlítnu, trochu se v ní pocachtám. Panička ji pak pokaždé vymění za novou, asi abych nedostal ze špinavé vody nějakou vyrážku. Můžu do ní hned vlítnout znovu. Páníček říká, že alespoň se nebudu vody bát a až bude na zahradě jezírko, neutopím se. Mám páníčka rád. Má chlupatý ksicht jako já a když mu olizuju tváře, hezky to šimrá. Možná je taky teriér, jen o tom ještě neví.
Včera jsme si dopoledne s paničkou hráli. Cvičně jsem ji lovil. Jednou se mi ji podařilo ulovit tím, že jsem se jí zakousl do kotníku. Panička je asi taky teriér, protože krásně zavyla. Pak zaječela, že jsem malá piraňa a šla si vzít vlněné ponožky. Ty už tolik nechutnají, mám z nich v tlamičce plno chlupů.
Nocuju v ložnici s páníčkem. Mám pelíšek v plastovém škopku co v něm panička normálně skladuje prádlo. Vyčítá mi, že kvůli mě tu hromadu co si syslila skoro dva roky musela vyžehlit za dva dny. Paníček zkonstatoval, že některé košile co teď má ve skříni si už ani nepamatuje. Prý se alespoň může cítit, že má almaru plnou nových hader, říkala panička. Co ona by dala za to, mít ve své almaře něco nového.
Do škopíku mi dala měkoučký pelíšek. Krásně se v něm spinká. Včera mě nutil páníček abych šel spát už kolem půlnoci. Měl smůlu, zrovna včera večer jsem se naučil, jak ze škopiku zdrhnout a zašít se pod postelí. Skoro půl hodiny jsem dělal hluchého. Nakonec jsem se z pod postele vyštrachal a nechal se uložit. Páníček mi  chvilku promlouval do duše, prý musí ráno vstávat do práce, nemůže se mnou ponocovat, prý mám mít pochopení.  A dneska ráno jsem jim dokázal, že žádná překážka pro mě není dost vysoká. Přelezl jsem štokrle co pokládají na zem mezi jídelnu a obývák. Tvrdí že je to pro moji bezpečnost. Prdlačka, bojí se, že jim zdevastuju příbytek. Ne, že bych to nedokázal, kdybych se více snažil. V páničkově pracovně to už jak po boji vypadá. Páníček je v pohodě, směje se že jsem jak demoliční četa. Mám radost že má radost. Dneska mu dokážu, že má pravdu. Nemíním ho zklamat. Panička říkala, že se tam dneska dopoledne spolu nakvartýrujeme, aby si zbytek zvířecí posádky odpočinul. Nechápu od čeho by si měli odpočinout, vždyť já se chci jen kamarádit...



Žádné komentáře:

Okomentovat