O víkendu se jal chemik zazdívat otvory ve zdi kravína, kde už není střecha a má se stát součástí zahrady. Pořád říkám, brzdi, nejsme nejmladší. Ale znáte to, chlap má svoji hlavu a poručit mu nemůžete. A tak už v sobotu odpoledne cítil záda a v neděli už byl chabr. Ještě že má paní Válkovou se zlatýma rukama a ta ho v pondělí dala jakž takž dohromady.

 Čekáme na pana bagristu, který má v zahradě odstranit část spadnuté opěrné zídky a nahradit ji lomovým kamenem. Snad do konce týdne dá vědět. S Lachtanem počítat nemůžeme, ten nám tady před více jak třemi lety nechal Šakala. Koupil ho s tehdejší přítelkyní a den na to se rozešli. To je story jak ze špatné telenovely a jednou pro svá budoucí vnoučata napíšu knihu s názvem "Jak váš otec poznal vaši matku" a zatím jsme na čísle šest. Aranka, Opilka, Sešívaná,  Studentka, Matka 1, Matka 2 nebo-li Štěkna. Uvidíme, koho nám nakonec domů přivede. Kde zrovna teď bydlí nevíme, tušíme jen, že někdo v okolí Opavy. Jak říká klasik "Malé děti, malé starosti. Velké děti, velké starosti".

Předvčírem jsem courala po oblíbených stránkách. Mezi nimi mám uložené tři oblíbené misty malíře. Po konzultaci s chemikem jsme si koupili obraz od pana Ondřeje Kočára. Doplní naši sbírku jeho obrazů. Kdysi jsme jej objevili v galerii v Opavě. Z jeho děl na nás sálá světlo a teplo. Tak se mám opět na co těšit. 

Do patra v baráku moc nelezu, jen když potřebuju něco z mrazáku. To patro je z půlky pokoj Lachtana a druhá polovina teď patří kocourovi Asterixovi, kterému říkám zkráceně Rixí. Tentokrát jsem se přemohla a vyšla až na pavlač, abych si  zhora vyblejskla svítel latnatý, strom, na kterém se objevily penízky odkvetlých květů. Na jaře se už klubaly listy, když přišly holomrazy a celý strom omrzl. Ale příroda, jal se říká, je mocná čarodějka, a objevily se listy nové, svítel žlutě rozkvetl a tolik penízků jako letos nikdy předtím neměl.

Přeji pěkný zbytek dnešního dne a zase někdy přijdu "pokecat".