čtvrtek 29. května 2014

Buď se náš zvěřinec rozhodl založit si přepravní společnost s názvem "Klíšťě nasedni si", nebo zakládají sbírku brouků a začali klíšťaty. Pokaždé, když objevíme na některém z domácích mazlíků klíště, je vytaženo a zpopelněno. Načež je na mazlíka aplikován ochranný postřik. Tento akt kočičí osádka nenávidí a někteří její členové už když vidí v mé ruce pinzetu, snaží se ze všech sil chemikovi z náruče zdrhnout. Zatím se to nikomu  nepovedlo, chemik je imunní i vůči vzteklému vrčení. Když byť jen koutkem oka pak zahlédnou, že se blížím s lahvičkou s ochranným postřikem, jejich chuť zavraždit nás a zahrabat nabude na intenzitě. Očima metají blesky a svíjí se v náručí chemika jako klubko užovek. Chemik ovšem vydrží hodně. Zaslouží si metál za statečnost.
Včera po ránu mi v autě svítila nejen oranžová kontrolka dole vpravo a blikalo světýlko vlevo nahoře. Na to jsem zvyklá a ignoruju obě. Naprosto zcestně se rozsvítila i kontrolka vlevo  dole. A ještě dokonce měla uprostřed vykřičník. Jediné co mě napadlo, tak že mám zatáhnutou ruční brzdu, ale vyzkoušela jsem to a zdála se být v pořádku. S vykřičníkem na přístrojové desce jsem sjela z našeho kopečku do městečka. Když jsem pak Mazlíka nastartovala k cestě domů, kontrolka s vykřičníkem už se tam nevyskytovala. Oddechla jsem si, nemusím podávat hlášení o závadě chemikovi. Ovšem při přistání doma jsem na to přišla. Kontrolka s vykřičníkem signalizovala opravdu špatně sundanou ruční brzdu. Musím Mazlíka pochválit. Ani se při cestě dolů necukal, neřval, nevyváděl, jen se tiše snažil upozornit, že brzda patří dolů celá. Byl by to ideální chlap. Chemikovi to říkat ani nebudu, nesvěřil by mi pak nejspíš ani hrábě...

Foto: Dnešní upršená zahrada








Žádné komentáře:

Okomentovat