úterý 6. května 2014

Marně se snažím přijít na to, kdo či co může za moji třídenní mizernou náladu. Jsem asi hodně protivná, protože vyčítavě se na mě dívá už i ten pes. Počasím to nebude. To, že bylo pár dní chladno jsem přivítala, potřebuju ještě spálit půl palety dřeva, abych to nemusela stěhovat z jedné strany baráku na druhý. Chemik slíbil, že konečně dodělá výklenek na anděla. Ale potřebuje se k té díře dostat. Díru inteligentně s mladým na podzim zastlali třemi paletami dříví. No jo, chlapi.
Před třemi lety jsem neprozřetelně zasadila mezi hortenzie u jídelny modřín. Byl to takový maličký nedomrlý chcípák. Za ty tři roky se hodně spravil. Občas jsem si s ním šla na terásku pokecat, chválila jsem jej, jaký je fešák. Chemik snad žárlil. Pravil, že strom odtamtud musí pryč. Neboť mu ničí drenáž umístěnou pod záhonem. Určitě se prý kořeny dostanou pod základy baráku. A taky prý začíná stínit. To teda nevím, komu stíní. V jídelně se mužská část rodiny vyskytuje pouze kvůli nedělnímu obědu, protože na tom trvám. Zbytek týdne pánové konzumují u televize. Takže s tím stíněním to není tak horké. Protože jsem však žena hodná a uznalá, vyzvala jsem na podzim chemika, aby vzal do ruky nářadí a milý modřín vykopal a přesadil. Po čtvrt hodině se muž vrátil s tím, že to nejde. A pak začala zima...
Slovo nejde mám ve slovníku pro zcela mimořádné situace. Přesazení dvouapůlmetrového modřínu za mimořádnou situaci rozhodně nepovažuju. O víkendu jsem si donesla malou sázecí lopatku a pro případ nouze rýč. Odvázala jsem modřín od železné tyče, ke které byl ukotven. Opatrně jsem lopatkou odhrábla kořeny. párkrát jsem stromem zaviklala. Zatáhla jsem a byl venku. Chemik jej na podzim zapomněl odvázat od tyčky, proto modřín tak "dobře" držel.
Už je na novém místě. Držím mu palce, aby se vzpamatoval a přežil. Bylo by fešáka škoda. Chemik jej znovu přivázal k železné tyčce. Snad aby nám stromek ze dvorku neutek...

Foto: Zahrada dnes








Žádné komentáře:

Okomentovat