Lámala jsem si hlavu, pod jaký strom chemika dotáhnu, aby se postaral, abych letos neuschla. Napadla mě magnólie. Ráno jsem mu oznámila, že máme scuka u magnolky. Nesouhlasil a navrhl u šeříku. Jeho návrh byl lepší, šeřík už má přece jen nějakou výšku, nemusím si pod něj lehnout abych byla políbena. Hubana jsem tedy vyfasovala pod šeříkem a pro letošek mám vystaráno.
Dopoledne jsem strávila v kravíně. Chemik vyměřoval, kam postaví zdi dílny a garáže, aby z garáže udělal sklad a z dílny krámek. Dostala jsem důležitou funkci. Držela jsem chemikovi provázek a popocházela s ním tam, kam mě navigoval. Už jen vlézt ze dvorku do kravína mě vyčerpalo. Díra vybouraná do budovy ze dvorku je hodně vysoko. Sice je u ní položená tvárnice, ale pro moje krátké nožičky je to pořád vysoko. V podstatě jsem se musela zapřít rukama o bok díry a zvednou pravou nohu do výšky svého pasu.  Zjistila jsem, že na to jak mám krátké nohy, mám pas hodně vysoko. On už sice léta není vidět, ale protože vím, že pas má člověk nad bokama, nějaké tušení a vzpomínku kde se nachází mám. Následně jsem musela za pravou nohou hodit zadek a to teda byla docela šichta. Táhl mě zpět dolů jak velryba rybáře. Levá noha už šla nahoru v podstatě sama. Popobíhala jsem po kravíně s provázkem, laškovala s chemikem a pak jsem musela zase slézt na dvorek. Ještě větší šichta než vlézt nahoru. Buď se tvárnice za dobu mého pobytu v kravíně ošoupala, nebo ji někdo vyměnil za nižší, ale z výšky kterou jsem měla sestoupit se mi pomalu udělala závrať. Dřepla jsem si, zapřela se o boky díry, která jednou bude dveřmi. Vystrčila jsem pravou nohu směr tvárnice. Nedosáhnu ani špičkou. Změna. Vystrčím levou nohu. Zjistila jsem, že ta je ještě gramlavější než ta pravá. Chtěla jsem se vrátit k pravé a šikovnější noze, ale levačka se šprajcla o podpateček. Začnu nosit balerínky. Visela jsem v díře jak prapor na půl žerdi. Ucpala jsem celý otvor. Kocouři neměli kudy ven a hlasitě protestovali. Jeden za druhým mě plavně přeskočili, aby mi ukázali, jak se to dělá. Kecla jsem si na zadek a pomaloučku se vysoukala z díry směr tvárnice. Sice mi chybělo dobrých třicet centimetrů, abych dosáhla na tu zpropadenou tvárnici, ale ladným seskokem jsem to zvládla. Sice jsem si málem vykloubila obě ruce v ramenou, protože jsem je zapomněla zapřené o boky díry, ale to už je jen drobná maličkost. Odpoledne už mě ramena tolik nebolela. Mohla jsem přesadit dvouapůlmetrový modřín. Ale o tom až příště. Jdu hledat Fastumgel ...