Je pátek třináctého a protože jsem pověrčivá, chtěla jsem zůstat celý den v posteli a vylézt z ní až čtrnáctého. Přemohla jsem se a přece jen jsem jela do krámku. Sice mi přes cestu přeběhla čená veverka, ale to snad neplatí. Když to nebyla černá kočka, nebo jo? Přišla si paní švadlena pro látku na polštáře. Nutně potřebuju v obýváku nějakou změnu. No mezi náma, kdo z nás nepotřebuje občas změnu a to nejen v obýváku. I když jednoho takového znám, je to chemik. Je jak voják v zákopu. Zakopal se na pozici a nechce s ničím hnout. Stejně jednou něco přesunu. Jsem už nemocná z toho, jak je všechno pořád na stejném místě.  Nutně taky potřebuju novou mikrovlnku, aby ladila s lednicí. Už jsem si ji vybrala. Budu si ji přát k červencovým narozeninám. A Ježíšek by se mohl letos prásknout přes kapsu a nadělit myčku. Po té toužím už dlouho. Jak hluboko jsem klesla, když jsem ochotna vyměnit dárky pro radost za dárky praktické. Asi je to stářím. Nebo že bych na stará kolena dospěla? Brrr... Stejně si dárky pro radost kupuju celý rok. Na chemika v tomhle není spoleh. Za co neutratím sama, to nemám.