pondělí 30. prosince 2013

Ještě poslední fotka a Vánoce jsou za námi. Cukroví už jsou poslední kousky, váhu jsem preventivně  kopla v koupelně pod umyvadlo, aby mě nelákalo na ni stoupnout. Naposledy jsem se vážila před Vánocemi a to se mi zdála "nějaká rozbitá". Ale podle toho co ukazuje pokaždé, co na ni stoupnu, je rozbitá už takových patnáct let. Boj s hmotou jsem vzdala a teď se už jen snažím udržovat své tělo v chátrání.
Taky jsem si všimla, že většina chlapů v mém věku vypadá líp než ženy v mém věku. Ale je to spravedlivé. Za to, že vypadají teď líp, zase většinou dřív umřou. Ne že bych jim to přála. Toho svého si chci nechat co nejdýl to půjde. Otázka je, jestli i on to tak cítí. Ale o to už se postarám.
Zítra je Silvestr, den, který moc nemusím. Jako mladí jsme nikdy netrávili tento den doma. Buď jsme byli na horách, na chalupě rodičů v Beskydech, nebo s partou kamarádů a to bylo jedno, kde. Pár let jsme slavili spolu s mým bratrem a jeho rodinou. Od chvíle, kdy máme doma zvěřinec, jsme na Silvestra doma. A od té chvíle také Silvestr nemám ráda.
Protože s příchodem půlnoci se lidé zblázní a kolem nás to začne bouchat jak u Verdunu.
Nikdy jsme si nepotrpěli na petardy a rachejtle. Jediné, co jsme pro Silvestr dělali bylo to, že jsme zapálili dlouhé prskavky. Teď jsme každý Silvestr s pejsky a snažíme se, aby nezešíleli.
Proč to zrovna na Silvestra musí být pro spoustu lidí ohromná řachanda? Někteří chodí celý rok mrzutí a naštvaní. A pak to chtějí všechno dohnat za jediný den.
Snažme se být šťastní a usměvaví celý rok, nejen v ten jediný den. Slunce v duši, jak říkal jeden, svého času, pan rosnička.



Žádné komentáře: