sobota 28. prosince 2013

Od pondělního rána můj muž trpí. Znáte to, žena je nachlazená, ale muž je nemocen. A to těžce. Takže od pondělka se plouží po bytě, vzdychá a heká. U oběda předvádí, jak se mu třese ruka. Už jsem mu recitovala i báseň Dědova mísa. Na slova básně "až se tobě třásti bude ruka, koryto ti synek udělá", synek opáčil, že žádné koryto tátovi dělat nebude, protože je právník a ne stolař či tesař. Sice ví, že táta pořídil těžkou stolařskou hoblovku, rezavou jak liška a umístil ji do dílny, ale nebude se s ní učit. Má před zkouškama a výrobou mísy nemůže ztrácet čas.

Každá máma má povinnost naučit své dítě smrkat, otec by pak měl naučit kluka používat WC mísu jako chlap. Tchán svůj úkol evidentně zvládl, ovšem tchýňka v tomto směru naprosto zklamala. Její chlapec ani ve zralém věku téměř padesáti tří let smrkat neumí. Takže i když jej nevidím, přesně vím, v které části domu se můj muž právě nachází. Protože potahuje.
Dnes ráno jsem s povděkem kvitovala, že se mu trochu ulevilo. Začal být míň věřící a slovo pane bože použil zatím  jen jednou. To když si sedal ke stolu v jídelně k obědu a měl obecenstvo. Panenku Marii dnes vynechal úplně.

Reklamovat ho u tchýňky nebudu. Jednak po 25. letech už  je asi pozdě a jednak jsem pochopila, že chlapovi se nedá vysvětlit, že rýma ať léčená či neléčená, trvá sedm dnů.

My ženy víme své ...

Žádné komentáře:

Okomentovat