středa 25. prosince 2013

Vánoční svátky jsou pro naši rodinu svátky klidu a pohody. Štědrý den trávíme doma, ale další dva dny jezdíme "po rodině". Vánoce jsou také doba, kdy hodně vzpomínám na své dětství, na milovanou babičku.
Moje babička to neměla v životě lehké. Narodila se v únoru roku 1910 jako nemanželské dítě. Její otec byl voják a padl někde v Itálii ještě než se babička narodila. A tak si její matka, moje prababička, vzala jeho bratra. S tím měla ještě čtyři další děti.
Moje babička měla první dítě, mého tatínka, také jako svobodná. Když se pak vdala, přišla druhá světová válka, babičce se narodila dcera a její muž padl na frontě. Už nikdy se nevdala a své dvě děti vychovala sama.
Mé dětství, to jsou procházky s babičkou a dvěma sestřenkami po okolních kopcích, naučila nás poznávat kytičky, plést židličky z trávy  pro panenky . Chodila s námi k paní švadleně pro odstřižky látek, z nichž jsme si v babiččině posteli šily oblečky pro panenky. Chudák babička než šla spát, musela prohlédnout postele, posbírat zatoulané jehly, knoflíky a nitě. Nikdy pro nás neměla zlého slova.
A vánoce? Sestřenky bydlely na začátku vsi, my uprostřed. U nás měla babička pokojík, říkalo se mu babiččina světnička. Byl spojen dveřmi s ložnicí, kde spali rodiče a děti.    Celý rok byly dveře zamčené. Jen jediný den v roce se otevřely. Na Štědrý den. To jsme si hráli u babičky v pokojíku a rodiče mezitím tajně nazdobili stromeček a dali pod něj dárky. Z pokojíku jsme přes "starou kuchyni" byli odvedeni do kuchyně ke stolu. Najedli jsme se a šli se rozdat dárky od Ježíška. Dodnes nevím, jak to babička stihla, ale když jsme dárky rozbalili, šli jsme do babiččiny světničky a tam byl nastrojený stromeček a pod ním další dárky.
Moje babička zemřela pár týdnů poté, co jsem přišla o první vymodlené dítě. Dodnes si říkám, že odešla, aby miminko nebylo v nebi samo. Aby bylo nahoře stejně šťastné, jako jsem bývala v dětství já.




Několik obrázků z našeho Štědrého dne.









Žádné komentáře: