Tak a je po vánocích. Všichni jsme si je užili, užili jsme si i sebe navzájem. Ovšem největší radost udělal Ježíšek našemu kernovi, který se jmenuje Čert a občas mu říkám Bertíku. To podle pohádkové postavičky, loutky z mého dětství. Starší ročníky budou jistě pamatovat Štěpánku Haničincovou a jejího čertíka Bertíka.
Každý rok našli naši pejskové pod stromečkem pískací balónek. Letos jsme koupili pískací hračku ve tvaru čínky. Chemik sice říká, že je to tvar kostičky, ale vzhledem k tomu, že i barvy vidí jinak než já (vůbec nezná levandulovou, lila, jahodovou a mnoho dalších), došla jsem k názoru, že ani ve tvarech se neshodneme. Možná tak ještě v tom, že kostka je kostka a koule je koule. Pro oba z nás.

Nás starý pán, westík Čip vzal hračku do zubů, chvilku ji ponosil po bytě, pak ji upustil, lehl si a spal. Čertík svoji hračku popadl, lítal s ní jak torpédo, pískal jak rozhodčí první ligu. Když zjistil, že to nejde prokousnout tak lehce jako balónek, zdálo se, že trochu zešílel. Vlítl do pelíšku a vztekle o něj mlátil hračkou. Sledovat jeho řádění bylo lepší než koukat na TV. Stačil ještě zjistit, že starší brácha o svůj dárek nejeví zájem, obezřetně se ke spícímu Čipovi připlížil a hračku mu čmajzl. Načež si i tu odnesl do pelíšku, zaskočil si do kuchyně vypít kýbl vody a usnul v pelíšku spánkem spravedlivých. Vůbec mu nepřekáželo, že leží na celkem tvrdých hračkách. Svůj majetek je přece třeba si chránit, no ne? ...