úterý 15. dubna 2014


Babička Němcové tvrdila, že dobrá hospodyňka má pro pírko přes plot skočit. Dneska by s tím nepochodila. Polovina národa jsou alergici a ta druhá nemá na peří prachy. Bydlím sice už čtyři roky na vesnici, ale husu tady nepotkáte, kačenu jakbysmet. Sousedi sice mají slepice, ale to se nepočítá. Tatínkův bratranec byl vždycky podnikavý člověk. Po podzimní mši v kostele maminka každoročně pořádá rodinnou sešlost a Jiří na ní nikdy nechybí. Pořád mu leží v hlavě náš nevyužitý kravín. A tak si pro mě připravil podnikatelský záměr. Rozhodl se, že budu chovat martinské husy. Vyjmenoval všechny hospody, kde husy nesehnali a tudíž chyběly na jídelním lístku.
Moji námitku, že sice prapředci z obou stran byli sedláci, ovšem já k hospodaření mám stejně daleko jako ke kosmonautice, vodnímu lyžování či potápění se šnorchlem zamítl s tím, že v každém z nás dříme sedlák a nemám se za to stydět. Další námitku, že kousek od jím plánované pastviny pro husy se na jaře začne stavět domek a sousedi by v sousedství určitě nechtěli mít husí farmu, smetl ze stolu slovy husy nesmrdí. Tím si nejsem teda vůbec jistá. Podle mě smrdí každé zvíře vyskytující se ve větším hejnu. Chemik poslouchal naši diskusi s čím dál tím větším zájmem. Začala jsem mít obavy, že se té myšlenky chytne. On je přístupný každé pitomosti a občas to příjde na hezké peníze. Které se už do pokladničky nikdy nevrátí. Když přistoupila sestřenka s dotazem o čem se bavíte, Jirka s tváří pokrového hráče prohlásil Naďa bude chovat husy. A zapředli s chemikem rozhovor na téma kravín, husy, Naďa. Měla jsem toho dost. Kdo ta nebohá stvoření na podzim zabije. No já to nebudu. I pavouky vynáším opatrně z baráku. Chemik už teprve ne. Jeho matka sice dříve chovala slepice, ale když přišel jejich čas, obcházela ulici a hledala někoho, kdo se slepic ujme. Chemikovi jsem nedovolila ani malé ovečky, když prohlásil, že je nutně potřebuje, aby spásaly zadní louku. Prý na jaře koupíme, přes léto se vykrmí a na podzim prodám na porážku. No to určitě, moje Amálky nikdo porážet nebude. A husičky bych si pojmenovala taky. Přece bych nenechala zabít někoho, kdo se na mě dívá s důvěrou. Naštěstí Jirka musel domů a na husí farmu jsem už nemyslela.
Zmýlila jsem se když jsem si myslela, že na ni zapomněl i on. Na oslavě strýčkových narozenin s tím zase začal. Ovšem tentokrát jsem to obrátila proti němu. Na dotaz sestřenky o čem se bavíte jsem jí s kamennou tváří sdělila, že Jirka si od nás pronajme kravín s přilehlou loukou a začne chovat husy. Na jaře koupí, přes léto vykrmí a na podzim prodá do hospod na Martinské hody. Od té doby mám od husí farmy pokoj. Ovšem nejspíš jen do doby, kdy se opět sejdeme na nějaké rodinné sešlosti. Občas to s příbuznými, byť vzdálenými, není jednoduché ...





Žádné komentáře:

Okomentovat