Sedla jsem k šicímu stroji. Přisuzuju to tomu, že mi dneska v hlavě nesvítí žádná žárovka a podle kondiciogramu je dnes můj intelekt na -37%. Uháčkovala jsem si nedávno dvě vsadky do polštářů, látky už mám koupené léta. Paní švadlena ale nemá čas. Celý duben slaví své 70.
No co může být složitého na šití povlaků na polštáře. Nic. Trochu asi bude problém zašít zip, ale z  pravěku mám knížku o šití, tak se do ní poprvé v životě podívám. To by bylo, abych to nezvládla. Sundala jsem ze šicího stroje historický psací stroj a deku, na které spává kočka Kačka, ale říkáme jí Kelišová. Keliška se dostavila vzápětí a projevila svůj nesouhlas se zrušením pelíšku. Moje vysvětlení, že je to stav dočasný a večer bude zase všechno na svém místě, jak je zvyklá, nechtěla pochopit a dál mi nadávala. Uklidnila se až ve chvíli, kdy jsem vytáhla spodní velký šuplík, abych vyndala hadry, ze kterých budu povlaky šít. Pochopila to tak, že má nový, parádně vystlaný pelíšek, vonící po levanduli. Tu tam mám v pytlíku kvůli molům. Kocouři zjistili, že se nahoře něco děje. Nemůžou chybět u žádné akce, tak to přišli zkontrolovat. Usoudili, že chystám nové pelíšky a stoupli si do řady. Čekali, že i oni dostanou každý svůj voňavý šuplík. Vytáhla jsem Kačenu, kocoury jsem nalákala na kočičí kapsičku a konečně vytáhla mašinu ze stolu. Zkontrolovala jsem spodní nit, nandala tu horní. No jo, ale nemám to nastříhané. Stříhat jsem chtěla v jídelně. Na stole ležela Malá madam a nechtěla se hnout. Shodila jsem ji ze stolu a ona uraženě nakráčela ke dveřím do předsíně. Prohnala tam Pinďu a to ji očividně zvedlo náladu. Vyjít ven kočičími dvířky pokládá odjakživa za potupu. Nechala si otevřít vchodové dveře a se vztyčenou hlavou a ocasem odkráčela.
Se stříháním látky na polštáře jsem ustřihla i kus ubrusu. Když nesvítí v hlavě žárovky, nelze očekávat, že mě napadne před stříháním ubrus ze stolu sundat. Stejně měl už nejlepší léta za sebou. Jako já. Dostala jsem depku, sedla si na židli a přemítala, jak je svět nespravedlivý. Když jsem se dostatečně politovala, šla jsem do patra k mašině. V šuplíku, který jsem nezavřela byla opět nasáčkovaná Keliška, každý kocour byl omotaný z jedné strany okolo mašiny. Když jsem je shodila a vyhodila, přidali se k Malé madam, což je jejich matka, a uraženě odkráčeli kočičími dvířky.
Při šití jsem si nezpůsobila žádnou větší újmu na zdraví, kromě té psychické. Zlomila jsem dvě jehly. Angažovala jsem tedy jehlu na riflovinu a ta moje zacházení vydržela. Sice jsou v látce trochu větší dírky, ale třeba se po vyprání smrsknou. Zipy jsem tam taky dokázala podle chytré knihy o šití nějak zašmodrchat, dokonce jdou otevřít i zavřít. Není to sice žádná sláva, není to ani k chlubení, ale na doma dobrý.
Háčkuju další vložku do polštáře. Doufám, že v květnu už bude mít paní švadlena po oslavách a zase začne šít. Má ve mě věrnou zákaznici. Šicí stroj nechám raději dál rezavět. Na šití opravdu nemám talent. Ani nervy.

Foto archiv