neděle 13. dubna 2014

Chemik mi sdělil, že je nejvyšší čas, abych se dala do koupání našich psů. Stařeček Čip se koupe rád, ovšem na nohou se už dlouho neudrží. Potíž byla ta, že pokaždé, když si ve vaně sedl, sedl si na odtok a vytvořil svojí zadnicí perfektně těsnící špunt. Pošoupla jsem psa o kousek dál, ale trval na tom, že jako špunt je skvělý a nehodlal se své pozice vzdát. Vrátil se zadnicí na původní místo, tedy na odtok. Po čtvrthodině už jsme byli on i já unaveni, docházela teplá voda a tak jsem jej z vany vytáhla. Na to, jak ve vaně předstíral nemohoucnost, byl najednou mimo vanu jak z hadích ocásků. Miluje fénování a to ho trochu postavilo do latě. Labužnicky nastavoval čenich, nechal si čechrat šošolku na hlavě, prohrabávat kožíšek, bylo vidět, že si to užívá. Z koupelny vyšel jako nový pejsek a já jako Lazar.
Čert zbystřil a nějak se dovtípil, co se na něj chystá. Nenávidí vodu v jakémkoli množství. Snese jen tu, kterou má v misce na pití. Snažila jsem se ho nalákat do koupelny po dobrém, ovšem on už ví svoje. Je to jediná místnost, kam dobrovolně nevkročí. Popadla jsem ho a strčila do sprchy. Otočila jsem se pro šampón a zdrhl mi. Zachrul se pod židli, snad v domnění, že když mě nevidí, nevidím ho ani já. Vytáhla jsem ho, strčila zpátky do sprchy a pustila na něj vodu. Zdrhl. A poťapkal celou koupelnu, otřásl se a postříkal to, co ještě bylo suché. Nedalo se nic dělat, musela jsem ho strčit do vany. Spratek si z minula dobře pamatuje, že v téhle vaně, když se uklidí až do rožku, nedosáhnu na něj. To je jediná nevýhoda naší koupelny. Rohová vana. Mám krátké nožičky a jak stárnu, zjevně se mi zkracují i ručičky. Náš bystrý pejsek to všechno ví a podle toho se i chová. Nejspíš si řekl dneska mě bábo nedostaneš. Jediná výhoda byla, že z hluboké vany mi nemohl zdrhnout. Nedostala jsem ho. Napřed došel šampón. Pokaždé, když jsem se ho pokusila na Čerta nalít, uhnul. Pak došla i teplá voda. Následně mi došla i trpělivost, čokla jsem popadla, vytáhla z vany. Přitulil se. Byli jsme mokří oba stejně, akorát na rozdíl od psa jsem se já nedokázala narovnat. Chemik otevřel dveře, aby zkontroloval, jak na tom jsme. Pes ho málem sestřelil, jak vylítl z místnosti. Na koberci v předsíni to vypadalo, že dostal epileptický záchvat. Přiblížila jsem se k němu s fénem. Moje chyba. Všechno co fouká nenávidí. Dřepí pod gaučem, pohledama vrhá blesky. Kdyby mohl, emigruje. Určitě je někde na světě rodina, která by ho nenutila do koupání ...

2 komentáře:

Rija řekl(a)...

Tak tenhle článek nemá chybu. Ještěže mám dopité kafe, určitě bych měla poprskaný monitor. Živě jsem si psa představovala a řežu se tu smíchy. Nela sice koupáním nadšená není, ale stojí a drží, takže nemám problém. Neboj a určitě by neemigroval, má tě moc rád. Pa Rija

Nanýsek řekl(a)...

Já vím že mě miluje, jsem tady přece hlavní provianťák. Díky za návštěvy blogu. K tobě chodím nakukovat. N.