Začínám opět vypadat normálně. Kdyby se tady dal dát skákací vysmátý smajlík, tak jej sem vrazím. Drátěný pudl na mé hlavě zkrotl, už jsou na vlasech jen vlnky. Stejně jsem si začala zaplétat cop, takže je to jedno. Váha je o něco málo níž než bývala, ovšem do kostýmku, který si hodlám za rok obléci na synovu promoci, se nevejdu i když zatáhnu hrudník a břicho najednou. Nejspíš bych potřebovala korzet, ovšem hmota v něm uvězněná by se určitě někde vyvalila. Buď by se mi ještě více zvětšila perdel, nebo bych měla na zádech hrb. Ani jedno se mi nelíbí. Takže do korzetu investovat nehodlám. A k takové investici neukecám ani chemika. Pro něj je majlant všechno nad stovku. Zdražit v krámech ještě o něco málo máslo, tak je nekupujem.
Chemik mi pořídil nějaké pilule, prý mě zakční. No to určitě. Jsem se dívala na složení a on do mě rve rybí tuk. Ten jsme dostávali jako děti.  Pokud se pamatuju, akční jsme byli než nás máma pochytala, seřadila a donutila otevřít pusy. Každý z nás dostal jednu lžičku hnusu z obří flašky. Ani tenkrát mě to nepostavilo na nohy, teď v mém pokročilém věku se na tom nic nezměnilo. Při mé hmotnosti bych musela vypít těch flašek několik, lžička by to nespravila a jedna pilule denně je jak kapka v moři. Jestli si chemik představuje jako akčnost to, že požiju piluli, sednu do křesla a v mžiku usnu, tak pak v rychlosti usnout to akční fakt jsem. Pak zvolil správné pilule. Ovšem pokud chtěl dosáhnout toho, že se postavím k žehlícímu prknu a naplním jeho skříň čistým oděvem, musí najít pilule s jiným složením nebo snít dál.
V knize o kalenetice jsem objevila další cvik, který hodlám vyzkoušet. Musím jen počkat, až bude doma synek. To pro případ, kdybych zase omylem uvízla v nepohodlné poloze. Potřebuju vědět, že mám v baráku záchranu. Na chemika se spoléhat nedá. Zaleze do pracovny, pustí si naplno muziku a mohla bych při cvičení i umřít, neslyšel by to...

Foto: poslední archivní fotky, od příště už budou jen aktuální