Vzala jsem do ruky zahradnické nůžky a napravovala škody, které způsobil naše škodlivina Čert. Protože je to notorický útěkář, na zahradu smí jen na vodítku. Mě miluje, protože mu prý všechno dovolím, chemika miluje protože je chlap a syna si vybral jako toho, kterého bude poslouchat. Svůj volný čas náš kernteriér věnuje devastaci dvorku. Každý rok na jaře se rozhodne, že vistárie potřebuje pořádně oškubat. A protože já se k tomu nemám, vezme to do vlastních tlapek. Orve z ní všechny větve kam až dosáhne. Na tak malého psa dosáhne docela vysoko. Taky moc rád hrabe. Být dvorek jen o něco málo větší, mohli bychom na něm pořádat golfové turnaje. Jamek nám tam pejsek vytvořil dost. Jeho máma byla nejspíš hraboš.
Anglické růže na dvorku byly zahrnuty kůrou. Už nejsou. Nejspíš mi chtěl pejsek ušetřit práci s jarním odhrnováním. Všechnu kůru nahrabal k zídce. Ani hortenzie nemusím stříhat, stačí jen zarovnat oškubané konce. Zpracoval je dokonale. Větev po větvi.
Dneska jsem si koupila dvě rostlinky kýhanky. Vím, že Čert ujíždí na všem co je plastové a nejraději má maličké květináčky od rostlinek. Nenapadlo mě, že v touze po povyražení vyskočí na plastovou židli a rostlinky ze stolu ukradne. Šikovně je vytřepal z květináčků, trochu je pohonil po dvorku. Zdevastované kytky pak nechal ležet a květináčky rozkousal na miminka. Nejspíš ho ta robota u nás docela zmohla. Vypil kýbl vody, snědl misku granulí a zalehl do pelíšku. Zítra ho čeká další těžký den...
A naše kočičí dámy? Ty si užívají sluníčka a toho, že konečně nějaký člověk vylezl ven mezi kočky.