Letní lenost, to je jiná. Ta se přemáhá těžko. Já ji vlastně ani nepřekonávám. Ráno musím jen zalít zahradu, cca jeden a půl hodiny práce. No práce. To je silný výraz pro courání se po zahradě s hadicí v ruce. Totéž podvečer. A mezitím flákání. Miluju letní flákání. Když se před pár lety chemik naučil dělat výbornou ledovou kávu, flákání postoupilo na vyšší level. A až budu mít pořádnou terasu a lehátko, bude letní flákání dokonalé.
Podzimní únava začíná s padáním listí. Už je vše sklizeno, blíží se dušičky a s ním čas svíček. Ten čas mám ráda. Na kopcích okolo roste smíšený les a když se začne barvit listí, je to, a teď to konečně použiju, krása s nádherou dohromady. V tu dobu jsem tak krásně líná, že se na to už teď těším.
Zimní únava začíná někdy v čase točení hodinami. To upadám do stavu částečné hibernace, ze kterého mě pravidelně probere advent. To jsem nejakčnější z celého roku. Kolem Tří králů opět upadám do stavu hibernace, ze kterého mě probere až jarní únava.
Tomu se říká koloběh života. To, že mi ho zpestřuje chemik, synek a náš početný zvěřinec, to je jen taková přidaná hodnota a milý bonus od pánaboha...
Foto archiv
Vyšitý obrázek čeká na kolegu, budou pak spolu v ložnici |
Kousek z naší kuchyně |
Žádné komentáře:
Okomentovat