čtvrtek 20. března 2014

Na začátku roku jsem si slíbila, že letos nebudu začínat žádné ruční práce, dokud nedodělám ty rozdělané. A už zase v tom lítám. Musím přestat courat po netu. Protože pokaždé najdu něco, co bych měla vyšít či uháčkovat, uštrikovat, zasadit, objednat. Naposled jsem našla krásnou záclonku. Ještě nevím, jestli se hodí do obýváku nebo do ložnice. Ale určitě vím, že jí to jednou u nás bude slušet.


Taky jsem si slíbila, že nebudu dráždit chemika žádnýma novýma výmyslama. Je to nesplnitelné. Hlavou se mi honí tolik nápadů na vylepšení bydlení, zahrady, výminku. Kdyby to všechno chemik věděl, už ho nejspíš nevzkřísím. Ten rám, který mi dneska přišel, tak v tom jednou bude zrcadlo a bude viset na kamenném krbu ve výminku. Chemik říkal, že výminek si můžu budovat, až on tady nebude. To by tak hrálo, aby se z toho vyvlíkl. Pěkně přiloží ruku k dílu. Já mu dám, chtít se válet kdo ví kde a nechat mě v tom samotnou. Jednou si mě vzal, i když ho naši varovali, tak ať si to protrpí až do konce. Věděl do čeho jde...

Žádné komentáře:

Okomentovat