Při svém pátrání jak zapojit do hubnutí i jiné, méně nepříjemné prvky než cvičení, jsem narazila na zprávu, že jedna minuta polibku spálí 26 kalorií. Zhodnotila jsem to jako velmi příjemný způsob úbytku váhy. Chemikovi jsem suše oznámila, že požaduji kompenzaci za zakázané švihadlo. Sice můžu skákat na dvorku, zahradě a kravíně, ale nebudu se přece ztrapňovat na veřejnosti a pobuřovat přírodu. Chemik se bránil, že minutu polibku neudýchá. Není snad tak naivní, aby si myslel, že stačí jedna minuta. Taky jsem se dozvěděla, že málo kalorií  obsahuje celer. Zařadím jej do svého pravidelného jídelníčku. Háček je v tom, že celer smrdí chemikovi ještě o něco víc, než česnek. Budu muset večeřet až po líbání. Ovšem tím musím jízdu na rotopedu přesunout z časových důvodů na polední dvou hodinovou přestávku.  Čímžto pádem nemám čas vařit oběd. Proti tomu zásadně vystoupil synek. Když jsem jim navrhla řešení, že budeme chroustat místo oběda celer, protestovali oba. V téhle rodině se na nějakou podporu nemůžu spoléhat. Už dlouho je podezírám ze sabotáže mého úsilí.
Experimentálně jsem zařadila minutový polibek do cvičebního plánu včera v podvečer. Přistoupila jsem k chemikovi a se slovy nadechni se brouku, jsem se přisála. Už po necelých třiceti vteřinách začal chemik modrat.   Neočekávala jsem žádnou velkou vášeň, ovšem alespoň obětavost při plnění úkolu projevit mohl. Fakt nic neudýchá. Budu pro něj muset vyhledat nějaká dechová cvičení, aby příště líbací rozcvičku ustál...
Tarantule údajně dokáže přežít bez jídla dva a půl roku. Už jsem se skoro rozhodla. V příštím životě budu krásná, štíhlá tarantule. 

Foto archiv