sobota 29. března 2014

V sobotu večer se chemik rozhodl, že když už si koupil tučný tvaroh, pustí se do výroby krémáka. Recept mu dal jeden z jeho zákazníků. Nevidím nic složitého na tom ušlehat šlehačku, hodit do ní vanilkový cukr a zamíchat do toho tučný tvaroh. Ovšem chemik je zodpovědný člověk, nemínil nic podcenit. Nejprve přišel konzultovat, v jaké nádobě má ušlehat smetanu. Poradila jsem mu plastovou odměrku, ve které šlehačku šlehám já. Zdálo se mu, že se tam nevejdou metličky. Na argument, že mě se tam metličky zatím vešly vždycky, takže nechápu proč zrovna jemu by se tam vlézt neměly, opáčil, že kdoví, čím to šlehám. Bylo jasné, že mě chce nalákat do kuchyně, zaměstnat  výrobou krémáka a působit jen jako instruktor. Neskočila jsem mu na to. Další dotaz, kde mám vanilkový cukr a odpověď, že stále na stejném místě, okomentoval slovy, kdoví, pořád něco někam stěhuješ. Musím podotknout, že co jsme se sem nastěhovali, v kuchyni se s ničím nehnulo. Ten vanilkový cukr tam mám dát hned, nebo až nakonec? V pohodlí křesla jsem slyšela, že zapnul ruční šlehač. Po chvilce se ozvalo nespokojené mručení a přišel další dotaz to jako má být pořád tak řídké? Na kolik to šleháš? Na jedničku. Můžeš klidně naplno. Přišel synek. Kývl hlavou směrem ke kuchyni co se tam děje? Ale táta se rozhodl udělat krémák. Tak to se jdu podívat, to bude zajímavé. A šel otce psychicky podpořit. Vzala jsem fotoaparát a šla činnost hlavy rodiny zdokumentovat. Vidět ho v kuchyni při výrobě čehokoliv se mi hned tak nepoštěstí. Nastala fáze přidání kostky tučného tvarohu. Synek pronesl, že chemikovi donese sluneční brýle a ještě lepší by byl ochranný štít, který bohužel naše rodina zatím nevlastní. Chemik se urazil. Přidal tvaroh, hodil tam rovnou trojku a metličky zůstaly viset v tvarohu. Musíš to nejprve pomalu rozmíchat s tou šlehačkou a až potom tam dát vyšší rychlost, aby ti  tam nezůstaly hrudky. Hodil po mě rozladěný pohled a se slovy když jsi tak chytrá, udělej si to sama, chtěl pracoviště opustit. Tak to teda ne. Chtěl si udělat krémák? Chtěl. Radila jsem mu dobře? Radila. Tak ať ho taky dodělá. Uvízlé metličky uvolnil ze šlehače. O co to mám oklepat? Nejspíš o odměrku, když to šleháš v ní. Aha. Hodně tam toho na těch metličkách zůstalo. Tak to otři prstem. Prstem? Nejsem žádné čuně. Nikdo neříká, že jsi čuně, prostě se to tak dělá. Ty to tak děláš? To jsi teda pěkné čuně. Nicméně přejel dráty metliček prsty. Pak je vrátil do šlehače, začal jedničkou, přeřadil na dvojku a pak na trojku. Tomu co namíchal bych krémák neříkala. Tipla bych to na recept Ládi Hrušky z TV Nova. Myslela jsem si, že nic horšího než Babica už být nemůže. Mýlila jsem se. Hruška ho překonal. Ovšem chemikova hmota je celkem jedlá. Iluzi a radost z pomyšlení že ušetřil mu brát nebudu ...
Ani si nevšiml, že použil stejný šlehač, kterým na podzim míchal v kýblu barvu na vymalování ložnice.








Kubíček si ráno našel staronový pelíšek.



Žádné komentáře:

Okomentovat