Kopla jsem váhu pod almaru a od teď s ní nekamarádím. Rotoped přemístím do ložnice a budu na něm stohovat nevyžehlené hadry. Šlapu každý den jak o život (i když synek tvrdí, že takhle se flákat na rotopedu ještě nikoho neviděl, a že je s podivem, že jsem na něm ještě nikdy neusnula, ale copak jedu Tours de France?) a výsledek? Nula od nuly pošla. Skoro. Protože těch pár deka nestojí za řeč.
Koupila jsem si sportovní botičky. Chemik neprotestoval,  protože byly slevněné o pět stovek. No nekupte mi je za ty prachy. Po stránce estetické sice nic moc, ale hnátky jsou v nich jako v peřince. Od pondělka začnu chodit do práce pěšky. Krámek šéf definitivně zavírá k prvnímu červenci, to ještě něco kilometrů nachodím. Když bude hezky. Musím trénovat, než začneme s tou turistikou. A je to od nás pořád z kopečka. Přes les se trochu bojím. S Mazlíkem jsme už několikrát potkali kančíky. Ovšem se svojí  postavou připomínající tělesnou schránku nebožtíka Bivoje, bych s nějakým kancem neměla mít problém. Při nejhorším začnu ječet a to by bylo, aby se nelekl víc než já. I chemik tvrdí, že by ve městě mohli zrušit sirény a angažovat za mírný poplatek moji maličkost. Prý to dá jako připomínku při příští veřejné schůzi. Tatínek myslivec nám dětem radíval, že když potkáme v lese kance, máme vylézt na strom. Takový strom ještě nevyrostl, který by mi hodil dolů žebřík, abych mohla vyšplhat nahoru. Běžet před kancem také nemá cenu. Rychlejší než já je všechno.
Synek říkal, že mi povolí vstup do svého pokoje, kde má posilovací lavici. Jeho pokoji se důsledně vyhýbám. Je bordelář a nemíním si rozčilováním krátit život. Raději přestanu chodit do celého patra. Co kdyby chtěl, abych si to alespoň vyzkoušela. Kdepak, já se mám ráda. Už jste byli v mučírně? To co má synek v pokoji jsem poprvé viděla tam. Na to nejsem psychicky připravena. Kromě toho začíná růst všelijaké lupení, tak snad změna jídelníčku pomůže víc než rotoped. S kusem masa samozřejmě. Protože na rozdíl od chemika, já králík nejsem...

Foto archiv