pondělí 17. března 2014

Chemik začal včera večer prudit. Prý potřebuje čistou a zdůraznil i vyžehlenou košili. Že nemá co na sebe. Tohle je přece moje věta. To já nemám věčně co na sebe. On má hader dost, jen prostě nejsou zatím vyžehlené. To mě dovedlo k zamyšlení, kdo může za to, že já musím žehlit. Mám to. Je to kvůli tomu kreténovi, co kdysi donutil slovy: "Hanba mužům, kterým žena vládne. Má dlouhé vlasy, ale krátký rozum. Umí příst, jehlou šít, ale souditi má muž." kněžnu Libuši, aby se vdala. Kdyby neprudil a Libuše byla tehdy pevnější v názorech, mohl tu dodnes vládnout matriarchát a chlapi by si košile žehlili sami.
Ráno jsem mu v záchvatu pracovitosti vyžehlila hned košile dvě. To aby zase večer neměl řeči o hromadách nevyžehleného prádla, které prý nás v ložnici co nevidět zavalí...
Chemik kromě téhle špatné vlastnosti, to je že vyžaduje, aby jeho hadry byly vyžehlené, má ještě jednu vlastnost, na kterou hrdý rozhodně být nemůže. Negativně se staví ke všem mým skvělým nápadům. A že jich mám plnou hlavu. Ten nejnovější jsem mu představila o víkendu. Já mu vůbec nejraději své nápady představuju o víkendech. Má pak celý týden ten zážizek z mého nejnovějšího nápadu vstřebat.
Přesuneme garáž do kravína, aby se do ní vlezl i Mazlík. Může si tam přenést i krámy z dílny a ještě mu zbude hromada místa, takže nic mu nebude bránit sehnat další krámy pro práci se dřevem, které, jak avizoval, se chce v budoucnosti věnovat. Už aby ta budoucnost byla tady, potřebuju toho hodně vyrobit. Ze dřeva. Z výminku uděláme výminek. Nechce to pro začátek moc. Jen několik oken a velký kamenný krb. A místo garážových vrat, které by si měl přemístit do kravína, dveře. Klidně nějaké jeté seženu. Už je mám vyhlídnuté. Chemik vypadal, že se o něj pokouší infarkt. Koukla jsem na něj a říkám zhluboka dýchej, to přejde. Raději jsem dodala, že zase tak moc to nespěchá, máme na to tak tři. čtyři roky. A do té doby snad vyžehlím i tu hromadu prádla, aby se na něj nezhroutila ...

Frantu Nikotina má sluníčko moc rádo. Za pár dnů z drobounkých kočiček udělalo žluté kocoury.


Kubíček nemůže chybět u žádné procházky po zahradě. Je to kocourek společenský.

3 komentáře:

Rija řekl(a)...

Nebyla jsi náhodou někdy u nás? To je jako by jsi psala o mé domácnosti. Manžel se taky tváří jako před infarktem, když mu líčím své výborné nápady. Jen tedy od včerejška nás už žádné prádlo nezavalí, než se nakumuluje nějaká nová. Díky moc, za výborné čtení. Opět to nemá chybu. Jednou bych si přála tě poznat osobně. Měj se moc krásně. Pa Rija

Nanýsek řekl(a)...

Rijo děkuji za pochvalu. Prádlo je můj věčný problém. Ještě ho nemám vyžehlené v ložnici a už se stohuje na sušičce. Chemik říká, že se nad sebou mám zamyslet. Poslechla jsem a nic ...

Ajka řekl(a)...

Holky klid, u nás je to stejné:-))))
Ajka