Odjedu z domu a už po cestě do práce začínám přemýšlet, jestli jsem vypnula žehličku. Raději  otočím auto a jedu to zkontrolovat. Žehlička je vypnutá, varná konvice vytažená ze zásuvky a já můžu s klidným svědomím opět nastartovat do práce. Jsem kousek od parkoviště a nejsem si jista, zda jsem auto zamkla. Jdu to zkontrolovat. Zamkla. Když odcházím odpoledne z krámku, na parkovišti se mi mihne hlavou, jestli já jsem zamkla vchodové dveře. Vystoupím z auta a jdu to zkontrolovat. Když jsem kousek od parkoviště, říkám si, zamkla já jsem vůbec auto? Jdu to zkontrolovat. Zamkla. I v krámku je zamčeno. Zaparkuju před domem a u vchodových dveří místo zastrčení klíče do klíčové dírky mačkám dálkové ovládání auta. Marná snaha. Po chvíli mi dojde, že takhle dveře domu neotevřu. Ale asi jsem nezamkla auto. Jdu k autu. Je zamčené. Tentokrát dveře od domu odemykám klíčem. Náš zvěřinec mě vítá, jako bychom se  neviděli léta. Alespoň někdo má ze mě radost... A s tou roztržitostí budu muset něco dělat. Než si toho všimne chemik. Jeho poznámky totiž špatně snáším.