neděle 23. února 2014

Za mých mladých let platilo "ohýbaj ma mamko, dokud som já Janko, až já budu Jano, neohneš ma mamo". Nebo taky "ohýbej proutek, dokud je mladý". Moje maminka tuto výchovnou metodu prosazovala nekompromisně. S nejmladším bráchou jí to často připomínáme. Že nás mlátila jako žito. Nějak si na to už nepamatuje a my se tomu dnes smějeme, protože nikdy jsme nedostali nařezáno neprávem. Že je zle jsem poznala ve chvíli, kdy maminka řekla "Nanyno sundej brýle". Sundala jsem je, dostala jsem z každé strany jednu, myslela jsem si stejně svoje. Výchovný účinek to mělo, řekla bych nic moc.
Ovšem tatínek to byl jiný kabrňák. Jako středoškolačka jsem byla číslo a tak maminka rozhodla, že na rodičáky bude jezdit tatínek, protože jsem celá po něm. Že byly ve škole nějaké výhrady jsem poznala podle toho, že mlčenlivý tatínek postavil proti sobě dvě židle a řekl, že si musíme promluvit. Teda mluvil on. O tom, jak jsem jej zklamala, o tom, že si myslel, že mám víc rozumu a co s tím budeme dělat. A já se styděla. Já se tak styděla, že kdybych se uměla propadnout pod zem, tak se propadnu.
Na rodičáky prostředního bráchy jezdila maminka. Vůbec jí nevadilo, že je to až v Litovli. Brácha byl to, čemu se říká bezproblémové dítě. Tichošlápek. Dodnes se mnou a nejmladším bráchou moc nekamarádí. Nechápu proč. Občas mamince říkáme, že jí ho asi v porodnici vyměnili a máme doma úplně cizího bráchu.
Když šel do učení náš nejmladší, zase chodil na rodičáky tatínek. Protože maminka opět prohlásila, že brácha je celý po něm. Když si na bráchu ve škole stěžovali, že kouří, koupil tatínek, v té době už nekuřák, dvě krabičky cigaret. Sedl si s bráchou mlčky na lavičku v zahradě a nabídl mu cigaretu. Jen řekl kuř. Kouřili spolu tak dlouho, až bráchovi bylo zle. Na chvíli s kouřením přestal.
S nemladším bráchou si hodně rozumím. Je to i tím, že máme úplně stejné povahové vlastnosti. Musím přiznat, že ne na všechny jsem pyšná, ale nic s tím nenadělám. Naštěstí jsme si vzali partnery, kteří jsou náš opak, protože kdyby měli stejné povahy jako já a bráška, nejspíš bychom se pozabíjeli. Chemik i švagrová jsou milí, klidní a byli tvární. Já i brácha jsme měli štěstí. A naši partneři taky. Když nic jiného, je s námi alespoň sranda ...

Foto "Únor na zahradě"











Žádné komentáře:

Okomentovat