Onehdá se chemik stavil u mojí maminky a přivezl deset vajíček. Vajíčka byla tak velká, že se v lednici nevešla do standardní vložky pro ně určené. Chemik suše konstatoval, že babiččiny slepice jsou zjevně přemotivované.
Podle jeho logiky jsem i já přemotivovaná. Sice nesnáším žádná vejce, ale rostu do šířky neúměrně tomu co zkonzumuju. Po našem posledním velkém nákupu syn konstatoval, že se rodiče pomalu ale jistě mění na králíky. Tolik ovoce a zeleniny pohromadě prý ještě nikdy neviděl. Když jsem oponovala, že v každém krámu s ovo-zel je toho mnohem víc, pronesl, že těmto krámům se dosud s úspěchem vyhýbal a doufá, že tomu tak bude i do budoucna. Na mé sdělení, že odteď budeme jíst více zdravě, odvětil, že to snad ani nejde. Po inventuře lednice prý zjistil, že tato ani po našem velkém pátečním nákupu  neobsahuje absolutně nic, co by se dalo z jeho strany považovat za jedlé. Uznat může snad jen jogurty a to jen ty, které obsahují kousky jahod.
V útlém dětství dítě sabotovalo veškeré pokrmy, které jen zdálky zavoněly masem. Postupem času přišel na chuť masu kuřecímu, ovšem konzumuje jen kuřecí prsa na všechny způsoby. Občas je ochoten sníst hovězí steak. Vepřové maso, pokud se mu omylem objeví na talíři, podrobuje tomu, co doma nazýváme pitva. Dokáže i z nejlibovějšího kousku opižlat kus, který považuje za naprosto nepoživatelný, ba řekla bych přímo za život ohrožující. Na má slova, že kouření ročně zabije určitě víc lidí, než trocha mírně prorostlého vepřového odvětil, že kouření ho uklidňuje, kdežto mastné vepřové ho velmi zneklidňuje. K jakékoliv zelenině přistupuje stejně, jako k vepřovému masu. Již řadu let ji považuje za život ohrožující. Obešla jsem to tím, že občas na večeři dostane těstovinový salát obsahující hodně zeleniny. Aby neremcal, přimíchám i otestovaná kuřecí prsa.
Moji rodiče vždycky říkali, že všechno se vrátí na dětech. Měli pravdu.Také jsem se v jídle v dětství dost nimrala. Doufám, že jednou, až bude mít syn děti, budou s radostí a nadšením jíst všechno, co se jim předloží na talíř.