sobota 22. února 2014

V jídelně za rožkem stávala monstera. Přivezla jsem si ji z bývalého bydlení. Tam byla v zádveří a moc se jí to místo líbilo. Měla obr listy a vyplnila jimi polovinu toho malého prostoru. Stěhování do nového domu ji rozhodně neprospělo. Začala chřadnou a tak jsem se rozhodla, že ji vyhodím. Nějak se jí ale venku líbilo, pořád pršelo, vláhy měla dostatek, sluníčko tehdy moc nesvítilo, takže ji nemohlo spálit zbytek listů co na ní ještě držely. A holka vyhodila i nový list. Vzala jsem ji na milost a dotáhla do jídelny. Jak říká naše babi, kytka se docela zbrchala. Teď už Áda v jídelně není. Naše malá černá škodlivina s případným jménem Čert ji zlikvidovala. Pokaždé, když klusal z obýváku přes jídelnu do kuchyně, urval jen tak v běhu a jakoby mimochodem z Adély kus listu. Když se vracel, nezapomněl udělat totéž. Bojoval s ní statečně až do jejího úplného konce. Chudák začala vypadat jak vetřelec. Teda jako  hodně orvaný vetřelec. Nařízkovala jsem pahýl s několika zbývajícími listy, který v květináči zůstal. Dnes jsem koupila substrát pro pokojovky, řízky zasadím a budu se modlit, aby se alespoň jeden chytil. Bylo by mi líto, kdyby u nás Adéla skončila nadobro. A já si udělám radost tím, že alespoň symbolicky ponořím ruce do hlíny. Chybí mi sluníčko, teplo a kutění na zahradě. Zatím jsem v pohodě. V TV se letos ještě neobjevil psycholog, který by mi oznámil, že mám mít z dlouhé zimy a nedostatku sluníčka depku.

Foto: archiv "Po stěhování"






Žádné komentáře: