čtvrtek 9. ledna 2014

Chemik se o vánočních svátcích nachladil. Připisuji to tomu, že připravoval venku vánoční stromek do stojanu, dalo by se říct jen spoře oděn do trička s krátkým rukávem, kraťasů a letních šutek. Trpět začal druhý svátek vánoční. Znáte to, když má chlap rýmu, umírá. Umírání mu šlo celkem dobře a pak předal bacily mé maličkosti. Myslím, že byl celkem spokojen, že neumírá sám. Abychom podpořili farmaceutický průmysl a také lékárníka, nakoupil po svátcích hromady prášků a kapek proti kašli. A odstěhoval se z ložnice do pracovny. Aby mě kašlem nerušil. Po téměř čtrnácti dnech umírání se chemik uzdravil a vrátil se do ložnice. Z ložnice jsem se odstěhovala já, mám úporný kašel, abych ho nerušila. Není tam sám, mé místo na loži obsadil Bertík. Za ten téměř týden, co ho držíme odděleně od jeho jednookého bráchy, si zvykl, že na noc jde do ložnice. A tak když se blíží půlnoc, vezme do tlamičky svoji pískací hračku a postaví se ke dveřím do ložnice. Jeho pohled říká "Tak co je, otevřte mi někdo, chci spát". Chemik i Bertík vejdou do ložnice. Pejsek automaticky obsadí moji polovinu postele. Zachruje se do peřiny, vzdychne a usne. Ještě jednou se pak dveře z ložnice otevřou. To když chemik vyhazuje z postele pískací hračku, na kterou si právě lehl ...

Již historické fotky z mládí našich pejsků, ve starém domě.  




Žádné komentáře: