neděle 19. ledna 2014

Moje šatní skříň je mrcha. Pravidelně se v ní každá pověšená hadra po čase srazí na velikost o číslo až dvě menší, než potřebuju. Pověsím tam nové sako a po čase vytáhnu sáčko. Koupím si novou košili a když na ni příjde řada, je z ní košilka. V únoru jedeme přát k 80. narozeninám strýčkovi. A já nemám co na sebe. Všechno se smrsklo.
Dnes hlásili v našem vesnickém rozhlase, že od čtvrtka začíná v kulturáku aerobic. Zájemci si mají donést podložku. Myslím, že se mezi zájemce nezařadím. Důvody? Když nad tím přemýšlím, najdu hned několik:
1. Tak širokou podložku neseženu
2. Nemám absolutně žádný cit pro sladění rytmu a pohybu.
3. Pokud se ohnu, už se nenarovnám
4. Budu-li muset do podřepu, potřebuju oporu pro vstyk. Musela bych si s sebou nosit
    kromě podložky ještě židli.
5. Pokud se bude cvičit ležmo, čemuž nasvědčuje nutnost donést si podložku, budu
    muset s sebou mít partnera, aby mě zvedl. Pochybuju, že chemika přesvědčím, aby
    šel se mnou a dělal mi živý jeřáb.
6. Už jste někdy viděli jak se zvedá tuleň a jak se pohybuje mimo vodu lachtan? Nejspíš
    jsem jejich příbuzná.
7. Protože je akce směrována do prvního patra, mám obavu, že by moje přítomnost
    mohla porušit statiku budovy.
8. Nemám vhodný obleček, všechno se v té zpropadené skříni smrsklo.
9. Nemám ani botičky a v bačkůrkách by to klouzalo podložka nepodložka.

No a přiznám se, nemám ani chuť poskakovat s cizíma ženskýma každý čtvrtek večer v šest hodin, platit za to a ještě tahat s sebou podložku, židli a naštvaného chemika.

Slibuju, že si přestanu kupovat hadry o číslo až dvě menší v přesvědčení, že do nich zhubnu. Nezhubla jsem už patnáct let. Hader ve skříni mám na kamion s přívěsem.
Tak jo, jdu si koupit nějaký hadr velikosti 50.

Vzpomínka na léto 2013

ve dvorku


i tuto zeď postavil chemik vlastníma rukama

růže z Beskyd

vše kamenné je práce chemika



Žádné komentáře:

Okomentovat