pátek 3. ledna 2014

Znáte to, když je od ráno den "blbec". U nás byl včera. Můj muž je skřivánek, tak vstává brzy. Včera mě zvedl z postele tím, že nášemu staršímu pejskovi teče z oka nějaký černý inkoust. Čip si nenechal na hlavu sáhnout. A tak hned ve dvě, kdy v městečku ordinuje veterinář,  pánové s pejskem jeli.
Diagnóza zněla prasklý a vytečený sklivec. Dneska v osm je pejsek na operaci. Pan doktor říkal, že to je vlastně úraz. Nejspíš se mu mladší pejsek při rvačce strefil nešťastně do oka drápem.
Řešili jsme včera, co dál. Jestli pejska raději neuspat. Večer se dacani zase porvali. Malý v tom byl nevinně. Čipovi se něco zdálo a ze sna vrčel. Mladší se šel podívat proč brácha vrčí. Ten se lekl a už byli v sobě. Roztrhla jsem je od sebe, mladší fičel na dvorek a dědek stydl v obýváku. Vlítla jsem na chlapy, že nikdo nepřišel pomoct. No aby taky ten rachot někdo slyšel. Chemik si pouštěl do uší rock a snažil se ohluchnout, mladý si dával na pavlači cigárko. Nicméně jsme se shodli, že když má pejsek dost síly se rvát,nemáme právo mu vzít život. Sice je hluchý jak poleno, teď už je i poloslepý, chodí jak lemra líná, ale chutnat mu chutná, do nábytku nenaráží a my ho milujeme.
Aby toho nebylo dost, v noci mi Keliška přinesla myš. Cvakla kočičí dvířka a jen jsem slyšela spokojené cvrlikání. Tak Keliška oznamuje, že nese dáreček. Pak něco písklo a já vystartovala do předsíně. Se mnou vystartoval malý, toho jsme nechtěli nechávat s dědkem, aby se zase neservali, vystartovala Pinďa, vystartoval kocour. A všechny nás zajímala jedna malá myška. Roztřídila jsem zvěřinec, přijala dáreček, Keliškce poděkovala a myš odstranila.

Pořád se u nás něco děje. Někdy jsou to maličkosti, někdy to bolí. Ale zatím se vždycky všechno nějak utřepalo ...



Žádné komentáře: