Konečně jsem se dostala ke zpracování usušeného materiálu. Mylná byla moje představa, kolik že jsem toho loni nasušila. Vyšla z toho jedna polévková mísa krémových pivoněk a lnu, obnovila jsem vazbu v bábovce do kuchyně a zbytkem naplnila koš ke dveřím v OP.
Zdatně mi při tom sekundovala Pinďa. Nestačila jsem ji odhánět. Moc se jí líbí šustění suchých květů. Občas se fakt chová jak devastační jednotka...
A abych se moc nenudila, švagrové jsem ukulíškovala kulíšky.
Stihla jsem toho dneska víc, než za skoro čtrnáct dnů volna. Nejspíš to bude tím, že s námi dneska v ložnici spal Čert. To bylo veselé. Dala jsem mu k posteli pelíšek. Ani si ho nevšiml a hupl rovnou do postele. Do té mojí. Ale asi mu smrděla. Jsem nachlazená a používám tymián a eucalypt. Usoudil že u pánička bude líp, poněvadž páníček je sice taky nachlazený, ale je to mužský a tak i jemu tymián a eucalypt smrdí. Dokonce tvrdí, že kvůli tomu nemůže dýchat a dusí se. Tak se v jednou lůžku ocitla dvě vrtidla. Chemik a pes. Jak se spolu vyspali nevím, nejspíš to nebylo nic moc. Protože chemik dospával na gauči v OP a Bertík na otomanu v pracovně. Pejsek potřeboval brzy ráno venčit (zajímavé je, že když spí v OP, venčení mu stačí až vstaneme). A tak nás probral pro jistotu oba. Potřeboval nejspíš zjistit, kdo z nás je po ránu rychlejší. No já to rozhodně nebyla...
Dneska v noci si nejspíš dají repete, no budou si ho dávat do doby, než Čipovi vytáhnou stehy. Pak teprve bráchy pustíme k sobě.

A toto je tedy ten náš marod