Poprvé jsem stála u sporáku, když mi bylo asi třináct. Maminka si vyhodila ploténku, bylo před vánocemi, někdo ji musel zastoupit. Dveře z ložnice přes obývák do kuchyně zůstaly otevřené, aby mi mohla případně poradit.
Tu sobotu byla naplánovaná hovězí polévka s nudlemi, rajská s kolínkama. V troubě začala vonět bábovka. Byla jsem na sebe opravdu pyšná, jak všechno zvládám. A pak přišla to chvíle. Chtěla jsem bábovku vytáhnout z trouby a ta nešla otevřít. Cloumala jsem dvířkama. Tím jsem rozkývala kryt plotýnek, ten spadl na kamna, při tom smetl všechny hrnce. Z trouby se začalo kouřit, na podlaze louže z polívky a rajské, v té plavaly nudle, kolínka, maso a uprostřed jsem seděla já a řvala jak krokodýl. Maminka jak uslyšela ten rachot, začala se štrachat z postele. Když došlo do kuchyně, dostala záchvat smíchu. A smích ji srovnal plotýnku. Teď si uvědomuju, že jsem ji tenkrát vlastně vyléčila.
Chemik se oženil a začal vyžadovat teplou stravu. Ten rok před svatbou, co jsme spolu bydleli, ani slovem nenaznačil, že budu muset vařit. Stačilo mu, že jsem občas udělala pudink. Ještě rok předtím, když jsme spolu chodili ale nebydleli, vařil pudink on mě. Nicméně co by člověk neudělal pro klid v domácnosti.
Nejhůř dopadly kynuté knedlíky. Když jsem je chtěla dát vařit na páru, prohlásil, že jeho máma je hází rovnou do vody. No když to dělá tak jeho máma, udělám to taky tak. Chyba. Z kulaťoučkých knedlíků se ve vodě stala šedá hmota, připomínající tvarem růžičky květáku. Jíst se to opravdu nedalo. Od té doby si dával velký pozor, aby zase neřekl, jak co dělá jeho máma.
Další moje nepovedené, tentokrát pečení, byly kakaové půlměsíčky. Ty první společné vánoce jsem vůbec péct nechtěla. Nafasovali jsme cukroví od jeho i mojí mámy. Pro dva lidi na půl roku. Ale chemik chodil a brblal, že to nejsou žádné vánoce, když se nepeče cukroví. V bytě nic nevoní, jak se má potom dostat do vánoční nálady.
Prolistovala jsem sešit s recepty, který mi darovala maminka. Kakaové půlměsíčky miluju, je to na plech a nebude to složité. Poctivě jsem v robotu asi hodinu míchala těsto. Co dvacet minut jsem robot nechávala odpočinout, protože já čtu návody k použití poctivě a robot neměl být v chodu déle než těch zmíněných dvacet minut. Pak si musel, dle návodu,  před další prací odpočinout. Po více jak hodině jsem nalila těsto na vymazaný a moukou vysypaný plech, jak se psalo v receptu. Po dvaceti minutách pečení byla na plechu tvrdá placka, vysoká asi centimetr. Až maminka mi řekla, že jsem těsto přemíchala. Ten recept byl snad ještě z doby Magdaleny Dobromily Rettigové. Byl psán pro ruční zpracování těsta.
Dneska už to s vařením není tak tragické jako v začátcích. Kynuté knedlíky neházím do vody, ale dělám na páře, kakaové půlměsíčky jsem ze svého repertoáru vyřadila. A rajskou, tak tu prý dělám nejlepší na světě. Jak říká jeden kamarád mého syna. Ta vaše rajská, tak to je psycho...

Moravské koláče

500 g hladké nebo polohrubé mouky
120 g cukru moučky
150 g Hery
3 žloutky
30g droždí
1/3 l mléka
2 lžíce rumu
sůl
vanilkový cukr

Tvarohová nádtivka: 250 g měkkého tvarohu, 30 g másla, 50 g moučkového cukru, 1 žloutek, citrónová kůra, vanilkový cukr

Maková nádivka: 100 g máku, 1/4 l mléka, 50 g moučkového cukru, 20 g másla, 1 lžíce medu. citrónová kůra, vanilkový cukr, skořice