čtvrtek 16. ledna 2014

Chemik se rozhodl, že bude chodit na běžky. Tuším, že proto, že v širokém okolí není po sněhu ani památky a výhledově meteorologové v naší oblasti taky nic takového jako sníh neplánují. Nicméně začal tím, že se podívá, kde lyže uložil. Stěhovali jsme se skoro před čtyřmi lety, na běžkách jsme byli naposledy před čtvrt stoletím. Nebylo asi lehké v tom haraburdí, co má ve výminku, lyže najít. Uspěl a s radostí mi je přišel ukázat. Do bot se nevešel, vázání už je jistě také  překonané.
Je ale muž činu, máme v přízni majitele SKI centra, zajel tam a domluvil se na tom, že mu vázání předělají a na boty mu udělají cenu.
A tak doufám, že letos už sníh nenapadne. Protože chemik nerad dělá něco sám a jistojistě by mě přesvědčil, abych s ním na ty běžky šla taky. A já bych šla, protože co kdyby  dostal  infarkt, postihla by ho mozková mrtvice nebo by ztratil orientaci a někde by umrzl. Potřebuje s sebou záchranáře.
Inventuru už jsem udělala. Moje běžky jsou ve stejném stavu jako chemikovi a do botiček se nevejdu. Musím navštívit rodinu ve SKI centru.
Už vidím, jak dělám stopu v bílém jiskřivém sněhu. Už vidím tu brázdu, která po mě zůstane, až upadnu při sjezdu z kopce. Už vidím ten koridor, co vznikne. Vytvořím novou trať pro sjezdové lyžování. Jen natáhnout pomu ...

A opět několik fotek zahrady, archiv 2012.






Žádné komentáře:

Okomentovat