Jednou do měsíce na mě chemik z koupelny zavolá úúúúž a já mu jdu přistřihnout řídnoucí háro. Předtím si hlavu ojede strojkem a já už jen napravuju chyby.
Když přestal navštěvovat holiče,  koupil strojek na zastřiháváni vlasů. Prohlásil, že se odteď bude stříhat sám, protože holička neví, co by za ostříhání těch pár chlupů na jeho hlavě chtěla. Stojí ho to majlant. Nerad sice živnostnici bere obživu, ale odírat se nenechá. Ani slůvkem tehdy nenaznačil, že na tvorbě účesu se budu podílet i já.
Naše první společná akce úpravy jeho hlavy nedopadla nejlépe. Já ho varovala.  Nedal si říct. Trval na tom, abych mu hlavu upravila já, protože dozadu si nevidí a nedosáhne.
Snad z pocitu zodpovědnosti za jeho vizáž mi ujela ruka a na zadní straně chemikovi lebky se objevila zmenšenina obrazce, který občas milovníci scifi vidí v obilí jako důkaz návštěvy mimozemšťanů. Chemikovi se nápad, že má vyholený obrazec na  své hlavě vydávat za nový účes, který zvlášť pro něj vytvořil jistý velmi kreativní kadeřník, vůbec nelíbil a trval na nápravě. Nedokázal však definovat, jak si onu nápravu představuje. Jediná v úvahu připadající možnost byla vzít ho dohola, což odmítl. Zapojila jsem tedy  svoji fantazii. Práce se strojkem mě začala bavit a pojala jsem jeho hlavu co by umělecký objekt. Zajímavé bylo, že ač ve škole mi rýsování nikdy nešlo, na chemikově hlavě jsem strojkem dokázala vykroužit nejen hezké kolečko na temeni, ale i dva nádherné trojúhelníky po stranách. Ne že by měl velkou hlavu, ale vešla se i vodorovná čára od ucha k uchu, přerušovaná několika svislými čárkami. Zkusila jsem i hvězdičku, ale ta se nepovedla. Udělala jsem z ní kolečko. V tom čase začal být chemik "poněkud neklidný". Při pohledu do zrcadla jen hlesl to jako vážně, jo? Asi očekával spíš ornament  vzhledu britské vlajky. Vzal do ruky strojek a najednou si dosáhl i dozadu. Bylo to jedinkrát v jeho životě, kdy byl dohola. Slušelo mu to. Vzala jsem si chlapa s docela hezky tvarovanou lebkou. Moje lichotky ho moc neuchlácholily.
Nicméně jsem dosáhla toho, že po mě už nikdy nechtěl abych vzala do ruky strojek. Půjčí mi jen nůžky, abych zastřihla sem tam nějaký vlas, který se strojku vyhnul a neposednou chocholku na vršku jeho hlavy ...
Když jsme tuto "veselou příhodu" vyprávěli bráchovi, podíval se vyčítavě na chemika, zavrtěl hlavou a povídá "A tos ji nezabil?" Ke mě pak pronesl "Byla by jsi mrtvá žena!" Ale nadále spolu jako sourozenci vycházíme skvěle ...

Foto "Jen tak"