Když jsme postavili první dům, radili nám zkušení rodiče, že než začneme zkulturňovat zahradu, máme nechat pozemek zorat a na pozemku zasadit brambory. Zkypří to půdu a bude se nám s ní pak lépe pracovat. Chemik chtěl brambory zasadit už na podzim. To abychom měli brambory již brzy na jaře, jak říkal. Pochopila jsem, že do svých třiceti let moc času hospodařením na zahradě nestrávil. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to nejde, brambory se sadí až na jaře. Nechtěl to pochopit, ale nechal se ukecat. Bohužel moje vysvětlení příroda bojkotovala a na jaře nám v kompostéru vykvetla brambora, kterou jsem na podzim tamtéž vyhodila. Měla tam zjevně přes zimu teploučko a rozhodla se nezetlít.
Už když nám traktorista zahradu oral, věděli jsme, že svažitý pozemek je z větší části tvořen jílem. Kdyby to bylo na rovině, na jezírko dobré, ale na sazení čehokoliv zemina naprosto nevhodná. A tak jsem kupovala pytle substrátu na rododendrony, pod ovocné stromy, na růže...  Chemik celý čas, až do našeho stěhování, tvrdil, že máme nejdražší zahradu v celé střední Evropě. To netušil, co nás čeká tady na vesnici.
Já se moc těšila, jak na velkém pozemku zasadím hromadu keřů, stromů, támhle bude skalka, tady bude záhon ...
Při prvním kopnutí do země bylo jasné, že tato zahrada nebude nejdražší ve střední Evropě, ta bude nejdražší v celé Evropě. Původně totiž baráky na pozemku sahaly až k silnici, zemědělci je strhli a suť pěkně rozprostřeli po celém pozemku. Celé své dílo korunovali tím, že suť pocukrovali pěticentimetrovou vrstvou zeminy. Přesto je pozemek  v katastru veden jako zahrada. Měl by být veden spíš jako skládka stavební suti.
A tak když potřebuji vykopat jámu, připadám si jako archeolog. Cihly, kámen, cihly, kámen, střep od pivní lahve, střep hrníčku, porcelánová zátka, koňská podkova... Už jsem domů natahala hromadu pytlů zeminy pro rododendrony, azalky, jehličnany, keře ... Ale po usilovných sedmi letech se zahrada začíná rýsovat.
Když přijede návštěva, někdo kdo u nás ještě nebyl a zahradu pochválí, chemik načechrá peříčka. Vypráví, jak si říkal, že tady by byla hezká borovice, tady skalka ... Neoponuju. Ať má radost. Protože to je on, kdo vlastníma rukama zrealizoval moje nápady s kamennými chodníky, zídkami, vyvýšeným záhonem.
Dopřejme občas svým mužům načechrat  peříčka. Potřebují k životu trochu toho obdivu. Dýl nám potom vydrží...

První domov