úterý 21. ledna 2014

Leden už je skoro u konce s dechem a venku to konečně vypadá, že pranostika "Únor bílý, pole sílí" dojde svého naplnění. Loni nám do krmítka chodila taková spousta opeřenců, že měl chemik zábavu na celou zimu. Krmítko má před oknem pracovny, na ploše měl otevřený atlas ptáků u nás přezimujících. Nevěřila bych, že je tak snadné zabavit nudícího se dospělého chlapa. Pokaždé, když se v krmítku objevil ptáček mu neznámý, musela jsem se přijít podívat. Nejsem ornitolog a tak jsem mu žádnou relevantní odbornou informaci stran názvu opeřence stejně dát nemohla. Řád, druh, rod, křestní jméno ani příjmení dotyčného zpěváčka ze mě nedostal.
Po nějaké době jsem jej začala podezírat z toho, že tímto způsobem mi chce zajistit dostatek zdravého  pohybu, kterého v zimním období skutečně moc nemám.S prvními mrazy upadám pravidelně do jisté letargie, podobající se hybernaci.
V kuchyni mám připraveno pro ptáčky zobání už od konce listopadu, kdy u nás napadlo trochu sněhu. Chemik tenkrát prohlásil, že je předčasné zobání chystat, mají ještě hodně co zobat v přírodě. Měla jsem mu věřit. Polepším se.
Loni jsem za slunečnicová semínka, ovesné vločky, mák a ztužený tuk utratila majlant. Zima byla dlouhá a někteří stěhovaví se vrátili dříve než měli. Krmila jsem je téměř do konce dubna. A stejně tak dlouho měl o zábavu postaráno i chemik.

Foto loňská zima







Žádné komentáře: