Nanosila jsem si do křesla všechny své ručprč resty za minulé roky a nestačím se divit. Já našla dokonce nedodělanou výšivku na napronu, kterou hádám jsem začala tak před patnácti lety. Pak jsem s tím mrskla, vyšívala jsem dokola rantl růží a závěr nějak nevycházel.
Zkusím to letos dokončit.
Předloni si v krámku paní objednala úplně nemožnou barvu vlny. A nebyla žádný troškař. Objednala si jí celé tři kila. Ovšem nikdy si ji nevyzvedla. Nejsem žádná zdatná pletačka, jak se v popisce objeví anglické oko, není to pro mě. Tak jsem začala plést deku. Není špatná, je dokonce skoro hotová. Akorát jsem se na začátku pletení rozhodla vplést do ní pruh, do kterého jsem měla v úmyslu později vyšít růže.
Deku jsem vyprala, nechala hozenou přes křeslo s tím, že začnu s vyšíváním. Ale pejsek měl jiný názor a udělal si z ní pelíšek. A nechtěl se se mnou o něj dělit. Před vánocemi jsem mu deku čmajzla, ale bylo to něco za něco. Koupila jsem mu parádní plyšový pelíšek. Pelíšek bojkotuje a aby dokázal, že na něj si nepřijdu, stahuje si z okna ovčí kožešinu. Zatím je to nerozhodně. Já ji na okno vrátím, on si ji stáhne... Uvidíme kdo z koho.
Zkusím letos vyšít ty růže na deku, když už jsem si našla i předlohu.
Asi před čtyřmi roky jsem začala háčkovat kolečka na přehoz přes postel. Předlohu jsem našla ve starém sešitě Ateliér Květen. Je to už historická věc, odebírala to moje maminka v čase svého mládí. Potřebuju 600 koleček. Už jich mám plný pytlík a pořád jich není ani 150.
Na to se asi vykašlu. Kocourci přehoz přes postel neocení a chemika by to v ložnici leda mátlo.
Deku ze čtverečků jsem ukazovala někde na začátku tohoto blogu. Stav počtu čtverečků hotových je stále stejný. Začínám mít obavu, jestli se ta vlna ze které jsem to začala, bude ještě vyrábět, než se do toho zase pustím.
Musím objednat dvě kila vlny pro strýčka Příhodu.
O rozvyšívaných obrázcích se ani nebudu rozepisovat. Něco leží tu, něco támhle.
To nechám až napřesrok. Přece se neuštvu.
Ale jednu věc jsem před příchodem nového roku dodělat stihla. Poslední loňskou dečku.
Ne že bych na dečkách v bytě nějak lpěla, háčkované dečky mám jen na jídelním stole, používám je jako napron. Udělají parádu a naše kočka na nich fakt moc ráda leží.

Když jsem se na tu hromadu rozdělaných věcí podívala, došlo mi, že letos   n i c    nového rozdělávat nebudu. Musím dokončit alespoň něco na čem se už jednou začalo pracovat. Musím jen ohleduplně sdělit rodině, že letos nevařím, nepeču, nežehlím, neuklízím, protože mám   m o c   p r á c e  . . .

Na závěr mého dnešního tlachání mi ještě dovolte představit vám keramickou Johanku. Chudinka strávila vánoce zapomenutá v nerozbalené krabici. Ač to byl dárek, který jsem si sama objednala, zaplatila a jak mě nabádal chemik, měla jsem si jej i hezky zabalit.